MINIRECENZE: Sunshine s drobnou výhradou, Cristovao jen v hladomorně

  12:31aktualizováno  12:31
V nové pravidelné rubrice dnes přinášíme minirecenze posledních alb Sunshine, Jamese Harriese, Emmylou Harris, Lenky, The View a Bena Cristovaa.
Sunshine

SUNSHINE: Karmageddon (Soundmachine, distr. Sony Music)
Snad se pánové neurazí, když řeknu, že na téhle desce alespoň po hudební a výrazové stránce dospěli. Necítím z ní horečnaté dohánění trendů ani snahu zalíbit se nějaké přesně dané cílové skupině. To, co z větší části předvádějí, je vlastně docela retro styl – na české scéně jsou blízcí (podržte se) Philu Shoenfeltovi, ze světa nelze přeslechnout nálady Joy Division (a samozřejmě jejich pozdějších klonů a nápodob, ale ten nejhlubší a základní kořen je jednoznačně právě u Curtise a spol.). Možná i proto zní tak sympaticky. Album je to temné, ale nikoli drásavé, emotivní, ale nikoli hysterické, melodické a ryze písničkové, ale nikoli úplně prvoplánové. Takže už zbývá vlastně jediná výhrada. To hraní s okázalými symboly, což se vztahuje konec konců i k názvu alba, je přece jen trochu infantilní, jak v béčkových hororech nebo u metalových bububu-kašpárků.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %

James Harries

JAMES HARRIES: Growing Pains (vl. náklad, distr. Indies Scope)
V Praze zdomácnělý britský písničkář mající však celosvětový akční rádius je unikátní úkaz. Aniž by hrozilo podezření z laciného plagiátu, nejbližším Harriesovým pobratimem se zdá být zvěčnělý Jeff Buckley. Oba jsou zvláště ve svých táhlých písních cestovateli do vlastního nitra, do něhož zvou naprosto bez ostentativního sebemrskačství i své posluchače. Střídmá, spíš "americká" než "britská" aranžmá probarvují to, co známe z Harriesových většinou sólových koncertů. Nahrávce přidalo bezpochyby i místo, kde vznikla, totiž velebné prostředí kalifornského The Plymouth Church of Jazz and Justice. Tohle album se nedá poslouchat z přehrávače v natřískaném metru. Chce to udělat si chvilku času a klidu. A na svém zážitku se svým způsobem i jaksi aktivně podílet.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %

Emmylou Harris

EMMYLOU HARRIS: Hard Bargain (Nonesuch, distr. Supraphon)
Takhle pracují "staří mistři". Dnes čtyřiašedesátiletá písničkářka je sice mnohými vnímána jako ztělesnění country, právě toto (ale nejen ono) album je však důkazem vachrlatosti jakéhokoli šuplíkaření. Držitelka dvanácti cen Grammy je nahrála sice jen se dvěma kumpány, totálními multiinstrumentalisty (na soupisce je kromě zpěvaččiny akustické kytary uvedeno dvaadvacet dalších nástrojů), ale plný a průzračný sound by se měl na všech hudebních školách celého světa přednášet v hodinách folkrockové instrumentace. Připočteme-li k tomu mimořádně mladistvý a přitom "zkušený" zpěv protagonistky a sadu třinácti písniček v drtivé většině z autorské zpěvaččiny dílny, není divu, že se světoví recenzenti mohli doslova uhvězdičkovat.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %

Lenka

LENKA: Two (Sony Music)
Australanka s českými kořeny, celým jménem Lenka Kripac, původem herečka, natočila své – jak název napovídá – druhé sólové album. Jsou na něm sympatické minimálně dvě věci. Jednak její autorství či spoluautorství všech skladeb, jednak docela milý retro-popový sound, se kterým jsou nahrány. Jako zpěvačka není sice Lenka úplně výrazným zjevem, nicméně styl, který nasadila, zvládá s přehledem a s jakousi milou "pietou". Možná by stálo za to trochu slevit z vykonstruovanosti hudební složky, která – aniž by ale byla vyloženě těžkopádná – přece jen drží nahrávky poněkud při zemi. U takových Hooverphonic, kteří sice pracují s poněkud odlišnými prostředky, ale podobnými cílem, je vidět, že tahle cesta není marná, kráčí-li se po ní s větší lehkostí.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %

The View

THE VIEW: Bread And Circuses (1965 Records/Sony Music)
Třetí počin skotské kapely je moc příjemné poslouchání do prosluněného dne. Zdráhám se napsat, že jde o indie-kytarovku, byť jsou tak nejčastěji označováni. Slovo "indie" je už stejně vyprázdněné jako třeba "alternativa", nehledě k tomu, že opravdoví "indiáni" by si asi nenechali zajišťovat servis od nadnárodního koncernu. A "kytarovka"? Taky nepřípadné. Nejen proto, že tu mají docela podstatnou zvukovou úlohu i klávesové nástroje (byť v poněkud zastrčeném zadním plánu). I když The View s kytarami pracují pěkně a dokonce do hry vracejí u mladé generace pop-rockerů nepříliš často využívané postupy jako melodické vyhrávky nebo techniku hry slide, tím nejpodstatnějším jsou písničky samy o sobě a celá stavba desky, která uhání jako o závod a klade jeden chytlavý song za druhým. Neobjevují se tady žádná nová území, ale jako zábavné povyražení je tohle album ideální.
Hodnocení iDNES.cz: 70 %

Ben Cristovao

BEN CRISTOVAO: Benny Cristo (Championship Music)
Znáte ten pocit, když si pustíte nějakou hudbu, od které úplně přesně nevíte, co čekat, a po několika minutách začnete rudnout studem a přemýšlet o tom, jestli jsou sousedi doma a náhodou neposlouchají přes zeď, co to u vás hraje? Už někdy od čtvrtého tracku No a co jsem začal mít pocit, že tahle deska se bez rizika soucitných pohledů sousedů při náhodném potkání na schodech dá poslouchat jedině někde v hradní hladomorně. Snad by ani tolik nevadilo, jak strašně umělohmotně ten pop někdejšího finalisty SuperStar a neherce z Ordinace v růžové zahradě zní. Největší "bizár" je jeho jemňoulinký nehlas a nezpěv, kterým vyslovuje ty jakoby drsné, "tlustými slovy" protkané české texty. To se opravdu jeden neudrží. Ale nakonec jsem to doposlouchal až do konce. Pro sichr na sluchátka.
Hodnocení iDNES.cz: 20 %

Autor:

Nejčtenější

RECENZE: Stoprocentní hecíř Habera a jeho věrní málem zbourali O2 arenu

Pavol Habera a Team 9. června 2019 v pražské O2 areně

Pavol Habera s kapelou Team je opět na turné. Nemají novou desku, nemají žádné výročí, jen byl po třech letech zase čas...

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Ed Sheeran na svém prvním pražském koncertě 12. 2. 2015 v pražské Tipsport Areně

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijedou Ed Sheera, Metallica nebo Billie Eilish, na...

Hudební kalendář 2019: Největší koncerty českých a slovenských interpretů

Skupina Kabát na festivalu České Hrady CZ ve Švihově

Rok 2019 je jubilejní pro řadu českých a slovenských interpretů a nejčastější volbou pro velkolepou oslavu je O2 arena....

RECENZE: Kabát i na turné ke třicetinám sází po čertech na jistotu

Kabát, Po čertech velký turné, Ostrava, 8. června 2019

Člověk nemusí být ani skalní fanoušek, aby z proslovů mezi jednotlivými skladbami většinou poznal, jaká bude...

Hudební kalendář 2019: Největší letní festivaly v Česku

Rock for People 2018

Festivalová sezona začala letos brzy. Po celé republice od května do září probíhají desítky hudebních přehlídek, které...

Další z rubriky

Královna písničkářka I. Jen čert ví, proč Navarová své šedesátiny neoslaví

Zpěvačka Zuzana Navarová

Zuzaně Navarové by právě bylo šedesát let. Hlas Nerezu a folková průkopnice však téměř před patnácti lety zemřela na...

Radiohead kdosi vydírá ukradenými archivy, kapela raději vše zveřejnila

Britská kapela Radiohead při koncertu na pražském Výstavišti (23. srpna 2009)

Britským Radiohead někdo odcizil archivní materiály a snaží se tak kapelu vydírat. Pokud prý nezaplatí 150 tisíc...

Stýská se mi po vystupování s Hanou Hegerovou, řekl Malásek Za scénou

Klavírista a skladatel Petr Malásek v kulturním magazínu Za scénou.

„Je to osm let, co se Hana Hegerová rozhodla ukončit svou aktivní pěveckou kariéru a jak se ta doba vzdaluje, tím více...

Najdete na iDNES.cz