MINIRECENZE: Beyoncé pro děti nezpívá, Alison Krauss je přírodní úkaz

  15:53aktualizováno  15:53
Dnes přinášíme minirecenze posledních alb Beyoncé, Alison Krauss, Druhé trávy, Toto, November 2nd a F.O.K..

Glastonbury 2011 - Beyoncé | foto: Josel RyanAP

Beyoncé 4

BEYONCÉ: 4 (Sony Music)
Jedno je jisté: Beyoncé je v dnešním vrcholném ženském popu bez jakékoli pochyby nejlepší zpěvačka - barvou hlasu, technikou, skvělým cítěním, stylovostí. Není divu, že když do filmu Cadillac Records potřebovala režisérka Darnell Martin obsadit roli bluesové hvězdy Etty James, oslovila právě ji. Bez ohledu na kontext, na moderní sound jejích písniček, je v hlase Beyoncé až něco starosvětského. Totiž přesvědčení, že je-li člověk popovou hvězdou, nestačí tropit skandály, oblékat se do masa, létat nad hlavami diváků na laně nebo se nechávat na scéně ukřižovat. Také by se měl snažit dělat co nejlépe hudbu. Druhá věc je, jak dobře se svým darem shůry Beyoncé nakládá. Její čtvrté album má své vzestupy (třeba hned první singl Run The World /Girls/ nebo zajímavou hudební stavebnici Countdown), propady (dost laciné retro Love On Top) i nepochopitelnosti (zařazení tří "ploužáků" na začátek alba). Z tohoto pohledu se jedná o album spíše průměrné. I tak ale nejde jen o zábavu pro děti, ale o (další) pokus vstoupit na půdu seriózní hudby. A to se cení.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %

Alison Krauss

ALISON KRAUSS & UNION STATION: Paper Airplane (Rounder/Universal)
Držitelka třetího největšího počtu Grammy v jejich historii a podílnice na skvělém albu s Robertem Plantem Raising Sand je přírodním úkazem. A nejen ona, ale i její skvělá kapela Union Station, se kterou se po sedmi letech vrátila do studia a vydala opět další bravurní desku na pomezí bluegrassu, moderního folku a libozvučného popu. Jedná se skutečně o skupinové dílo: kytarista Dan Tyminski zastává hned třikrát sólový vokální part (samozřejmě velmi dobře). Andělský hlas protagonistky je ale přece jen tím hlavním, co si posluchač zapamatuje z poslechu písní napsaných buď přímo pro ni, nebo kapelou upravených klasik (mj. Dimming Of The Day Richarda Thompsona nebo My Opening Farewell Jacksona Brownea). Pro fajnšmekry pak jsou vyloženou lahůdkou zejména klouzavé tóny dobra Jerryho Douglase, ale třeba i decentní vedení basů kontrabasisty Barryho Balese.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %

Druhá tráva: Marcipán z Toleda (obal alba)

ROBERT KŘESŤAN & DRUHÁ TRÁVA: Marcipán z Toleda (Universal)
Jestli má nějaká česká kapela právo aspoň být částečně přirovnávána k výše zmíněným Union Station, je to Druhá tráva, která písničkářství s bluegrassovou instrumentací (ale přece jen modernějším soundem) míchá podobným způsobem. I v jejím čele je vynikající zpěvák, který je ovšem oproti Alison Krauss zároveň velmi výrazný autor. Křesťanův naprosto typický a rozpoznatelný textový rukopis, plný zvukomalebných a exotických slov, podivuhodných obrazů a interdisciplinárních ohlasů (k literatuře či výtvarnému umění), je plně přítomen i na Marcipánu z Toleda. Přesto se zdá, že tentokrát samotná interpretace, která je jako vždy perfektní (produkce Steve Walsh a Luboš Malina), poněkud předčí samotné písničky.
Hodnocení iDNES.cz: 70 %

Toto: In The blink Of An Eye

TOTO: In The Blink Of An Eye (Sony Music)
Úspěch některých kapel - pravda, v úplně jiném kulturním prostředí Spojených států - se zdá nepříliš pochopitelný. Toto jsou jedním z nejcharakterističtějších případů. Pompézní, sice bravurně zahraná, ale zoufale studená pop-art-rocková hudba, z neznámého důvodu za Oceánem dokonale zabírá a Toto v čele s jistěže vynikajícím kytaristou Stevem Lukatherem jsou jednou z tamních největších popmuzikálních atrakcí. Dnes už samozřejmě pro starší a pokročilé. Není pochyb, že tato kompilace s podtitulem Greatest Hits 1977-2011 (nejmladší píseň je ovšem ve skutečnosti z roku 1999), jež má zřejmě podpořit aktuální znovuobnovení kapely, bude opět úspěšná. Ale proč, to ví Bůh, já ne...
Hodnocení iDNES.cz: 50 %

November 2nd: Night Walk With Me (obal alba)

NOVEMBER 2nd: Night Walk With Me (David Němeček, ADN)
Jsou tací, kteří vyčítají kapele November 2nd přílišnou umanutost a vyhlížení za hranice domácího normálu. Jenže právě a jedině díky tomu takové desky, jakou je ta jejich poslední, mohou vzniknout. Není rozhodně prvoplánově efektní a hitová, na to tahle kapela nehraje a diktátu médií se nepodřizuje. Proto ji taky v rádiích téměř neslyšíte. Což je ovšem zcela absurdní a nespravedlivé, protože písničky November 2nd jsou naopak velmi "rádiové" (samozřejmě z hlediska stanic, které dohlédnou dál, než je nechutný český normalizační pop). Těžko uhadovat, kolik z toho, že album má standardní světové parametry a zní velmi sebevědomě, můžeme připsat k dobru producentovi Steveu Walshovi a kolik samotné kapele, zejména vůdčí dvojici Saša Langošová - Roman Helcl. Pro posluchače to ale nakonec není podstatné. Důležité je, že takhle stále svěží mainstreamovou kapelu stále baví bojovat s větrnými mlýny.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %

F.O.K.: To nejlepší

F.O.K.: To nejlepší (Nextera)
Tak tohle je velká událost! Kapela, která fungovala ve druhé polovině 70. let se konečně dočkala solidní rekapitulace své tvorby. Lví podíl na ní kromě někdejšího frontmana Alexandra "Lesíka" Hajdovského (který mj. o nějakých deset let později proslul jako průkopník českého rapu v kapele Manželé) má také zkušený sestavovatel archivních nahrávek české alternativní a undergroundové scény Jaroslav Riedel, který booklet alba obohatil rozsáhlým průvodním slovem a faktografií. Ačkoli jedním z nejčastějších vysvětlení trochu tajemné zkratky v názvu kapely bylo Folkové ozdoby Karlína, kapela používala akustické kytary a vystoupila dokonce na Portě, s tehdejším pojetím folku měla pramálo společného. Předběhla dobu - dnes by směle mohla být označována za "českou odpověď" na vlnu amerického nu-folku či freak-folku. Ve své době byla ale ojedinělým a vlastně vizionářským projektem, jehož připomínka, navíc v tak dobře vypravené edici, patří k významným událostem sezóny.
Hodnocení iDNES: 80 %

Autor:

Nejčtenější

Z Nabarveného ptáčete se odcházelo i v Torontu, píše Daily Mail

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

I druhá festivalová zastávka snímku Václava Marhoula Nabarvené ptáče potvrdila, že ne každý divák je schopen přijmout...

Zemřel hudebník Ric Ocasek. Exmanželovi topmodelky Pořízkové bylo 75 let

Hudebník Ric Ocasek s manželkou Pavlínou Pořízkovou na snímku z roku 2009.

Zemřel rockový hudebník a producent Ric Ocasek. Bývalému manželovi topmodelky Pavlíny Pořízkové bylo 75 let. Zpěváka...

PRVNÍ DOJMY: Je Nabarvené ptáče dobrý film? Rozhodně pro to dělá maximum

Teaser k filmu Nabarvené ptáče

O Nabarveném ptáčeti už se ví skoro všechno. Jak se slavně probilo na festivaly v Benátkách a Torontu, že mu jedni...

VIDEO: Dagmar Havlová je zase komička. Na domovní schůzi Vlastníků

Z natáčení komedie Vlastníci

Komedie pro ty, kdo to nezažili. Tak si říká novinka režiséra a scenáristy Jiřího Havelky Vlastníci, která zamíří do...

RECENZE: Film Nabarvené ptáče je pásmo obrazů. I když nádherných

Druhá ukázka z filmu Václava Marhoula Nabarvené ptáče

Coby producentský čin představuje Nabarvené ptáče nesporně událost roku, před níž se sluší hluboce smeknout. Jako film,...

Další z rubriky

RECENZE: Michael Bublé v Praze vtipkoval a opěvoval lásku

Michael Bublé v pražské O2 areně (17. září 2019)

Pop-swingový elegán Michael Bublé kráčí ve šlépějích svých oblíbenců Franka Sinatry nebo Nat King Colea. Předvedl...

Do Prahy míří divný folkař se srdcem hippeho Devendra Banhart

Devendra Banhart na hudebním festivalu Colours of Ostrava

Prostřední jméno má po postavě ze Star Wars, svého času randil s herečkou Natalií Portmanovou, přitom vyrůstal v...

RECENZE: Iggy Pop se osvobodil od rocku, občas se však zadýchává

Punkový kmotr Iggy Pop koncertoval 22.6. 2013 ve Frýdku Místku se svou slavnou...

Nové album Iggyho Popa s názvem Free je ideální poslechovou záležitostí pro nadcházející podzimní dny. Jde o sbírku...

Najdete na iDNES.cz