Večer byl avizovaný jako galakoncert a jako galakoncert taky vypadal, včetně všech výhod a neduhů, které podobné akce mají. Průvodní slovo moderátora Aleše Hámy, který si v průběhu také sám zazpíval Červenou řeku, dodávalo celému koncertu humor. Bohužel taky chyběl nějaký moment překvapení, onen okamžik, kdy se chce divákům nadšením vyskočit ze židle.
Ale to nevadí, protože koncert si udržel vysokou kvalitu od začátku do konce. Většinu hudby obstarala skupina BlueGround, která svým svěžím stylem doprovázela i velkou řadu hostů včetně Františka Segrada, Věry Martinové či Míši Tučné.
Potom nastoupili Tučnáci, někdejší Tučného kapela. Její zvuk byl najednou usedlejší, jaksi tradičnější, což by se mohlo zdát jako nevýhoda, jenže najednou to vše znělo jako ze starých Tučného nahrávek, což byla pecka. Navíc se i posluchač, který se nepočítá mezi zaryté fanoušky country, přistihne, jak dobře zná skladby jako Chtěl bych být medvídkem, Poslední kovboj či Snídaně v trávě.
Poslední dvě jmenované písně odzpíval Tomáš Linka, který bude na stejném místě v listopadu slavit padesát let své skupiny Fešáci.
Mezi očekávané vrcholy večera patřilo jistě vystoupení Tomáše Kluse. S kapelou zazpíval Báječnou ženskou, jen s kytaristou Jiřím Kučerovským dal Tam u nebeských bran a přidal skoro až skifflově znějící Blues folsomské věznice, v němž dvojici doprovázel ještě bubeník Matyáš Vorda.
Večer vyvrcholil velkým finále, kdy se na pódiu sešli všichni hosté dohromady a dali Rovnou tady rovnou, to už skalní fanoušci ve stetsonech a lacláčích hlomozili vzadu na baru a z „gala“ se stal nakonec večírek.
Nebyl to večer, z něhož by posluchač odcházel úplně u vytržení, ale díky slavným písničkám a jejich upřímné interpretaci šlo o důstojnou vzpomínku na jednu nezapomenutelnou legendu.
