Má název alba Další nějaký hlubší význam?
Je to trochu paradoxní titul, protože jde o mou první sólovou desku. Měl jsem v hlavě několik jiných nápadů na název, chvíli jsem přemýšlel, že bych ji nechal eponymní, čili bez pojmenování. Pak moji ženu napadlo, že by se mohla jmenovat Další, podle úvodní skladby alba. Zasmál jsem se tomu a nechal to být. Pak mi ale začalo vrtat v hlavě, že by to vlastně dávalo smysl. Původně jsem totiž měl vymyšlený úplně jiný koncept desky.
Původně na ní měly převažovat písničky v angličtině. Když jsem hledal vydavatele, oslovil jsem Davida Landštofa z Tranzistoru. Jemu se to líbilo, ale pořád na mě tlačil, aby tam bylo víc česky zpívaných písniček, které ho oslovily víc než anglické. Jako příklad uváděl Požáry, což je zhudebněná báseň Jiřího Žáčka, kterou miluju. Díky tomu, že covid zhruba na dva roky znemožnil koncertování, jsem na ni měl víc času a celé jsem to přehodnotil. Byl to docela bolestivý přechod z angličtiny do češtiny, odkládal jsem už hotové písničky, psal nové a ve finále se pak posunulo i vydání.
Kdy měla deska původně vyjít?
Loni v září, ale nakonec jsem uznal, že aby to nebyl kočkopes, bylo by lepší udělat to znovu a v češtině. Takže abych se vrátil k názvu, fakticky je to opravdu další deska po té první, kterou jsem nakonec smetl ze stolu. Písničky na ni leží v šuplíku a možná na ně někdy dojde.
Změna konceptu se tedy týkala hlavně jazyka, v němž zpíváte?
Víceméně ano, styl a zvuk zůstal zachovaný, jak jsem ho původně zamýšlel. Původní písničky nicméně byly trochu odlehčenější, popovější. S tím, že se prakticky výhradním textařem stal básník Tomáš Tajchner, se hudba přizpůsobila jeho specifické poetice. I věci, které jsem potom skládal, se jeho stylu psaní přizpůsobovaly.
Dvě anglicky zpívané skladby na desce ale přece jen zůstaly a mimo jiné dokazují, že máte výbornou anglickou výslovnost. Zabýváte se angličtinou dlouho?
Učil jsem se od dětství, chodil jsem na kursy, ale hodně ji mám taky naposlouchanou z hudby, na které jsem vyrůstal.
Což byla?
Od doby, kdy jsem začal hrát na kytaru a muzikou se zabývat vážněji, tak hlavně grungeová scéna – Nirvana, Pearl Jam, Alice In Chains a podobně. Pak kapely jako Rage Against The Machine, Green Day. To mě naprosto pohltilo. Pak jsem kolem osmnáctého roku života objevil jazz, což mi zase rozšířilo obzory a posunulo mě směrem k lidem jako Sting, Jamie Cullum, Avishai Cohen a dalším. A deska je výsledek toho, co se ve mně hudebně uvařilo.
Stinga mi vaše písničky evokují asi nejsilněji – to spojení jazzu, kultivovaného popu.
Mám ho moc rád, pod tíhou dnešních událostí jsem si teď hodně pouštěl jeho skladbu Russians, která přesně odpovídá tomu, co se děje a co prožívám. Verš „What might save us, me and you/Is if the Russians love their children too“ je strašně a bolestně aktuální. Sting je mi blízký celou tvorbou už od dob Police.
Ve skladbě Černá voda hostuje Lenka Dusilová. Název té písničky mimochodem hezky souzní s jejím zatím posledním albem Řeka.
Je tam ještě několik dalších spojitostí. Text napsal Tomáš Tajchner, jehož text si Lenka vybrala na svou desku V hodině smrti, na níž je její duet s Davidem Kollerem Tichá – Černá. Černou vodu jsem nejdřív nazpíval sám, pak nás napadlo z toho udělat duet s ní. Naštěstí se jí ta písnička líbila, takže do toho šla. Zapadla tam skvěle. Chystáme na 31. března ve Vile Štvanice křest s hosty a doufám, že vystoupí i Lenka a taky Bára Poláková, která se mnou zpívá v jedné anglicky otextované písničce.
