Michal Prokop je stálice a jistota kvality. A zároveň záruka toho, že se na každém dalším albu bude snažit nabídnout něco nového. V textu titulní skladby Ostraka se prostřednictvím slov Michala Bulíře vyjadřuje k dnešní době a zpívá mimo jiné o strachu z falešných proroků a vlků v zádech.
Co vám přináší spolupráce s mladšími muzikanty?
Jde o kluky, kteří jsou v kapele už nějaké čtyři roky, ale najednou z nich začaly padat autorské věci. Což se dosud nedělo a mě to hrozně nakoplo. Byl to impulz k tomu, abych začal uvažovat o nové desce a k tomu, že jsem sám začal skládat nové písničky. Když už děláte hudbu tak dlouho jako já, máte logicky určité pochybnosti, jestli to vůbec má ještě smysl, a taky abyste se při tvorbě neopakovali. Opakují se mnozí, i tací, kteří za sebou mají spoustu hitů, což tedy není úplně můj případ. Ale tohle byla jakási pobídka, která se vyvinula v to, co tady před námi v tuhle chvíli leží, tedy album Ostraka.
Dnešní děti nebo teenageři se narodili s prstem na dotykovém displeji a do virtuálního světa, který nemá reálnou podobu. A myslím si, že muzika, hlavně tedy ta živá, na koncertech, je jeden z mála podnětů, který lidi přiměje, aby se sebrali a někam spolu šli.
