Michal Pavlíček je muž kytary, nikoliv slova. Sám ostatně v sympaticky střídmém a neokázalém průvodním slovu v jedné chvíli poznamenal, že emoce vyjadřuje spíš hudbou než řečmi. Aplaus ve stoje, kterým vnímavé publikum ocenilo dvouhodinovou porci virtuózně zahrané a zazpívané hudby, jej nicméně nefalšovaně dojal. A lze předpokládat, že především v bloku písní z repertoáru Stromboli, v němž excelovala Bára Basiková, byli zcela legitimně dojati i posluchači.
Další klasiku přišel zazpívat poněkud popletený Vilém Čok, který měl jaksi zmatek v dramaturgii večera.
