Večer byl rozdělen na dvě části. V první zazněly Michalem Horáčkem otextované skladby, které vznikly ve spolupráci s jinými skladateli než s Petrem Hapkou. Michael Kocáb písněmi Sebastián, Sny spravedlivých a Chrlič připomněl sólové album Povídali, že mu hráli z roku 1988, zpěvačka Naďa Válová zazpívala šanson z pera italského skladatele a zpěváka Paola Conteho Jak se ten chlap na mě dívá, který vyšel v roce 2008 na desce Ohrožený druh.
Michal Horáček je textař, který si před sebe velmi rád klade těžké, zdánlivě nemožné úkoly. V rámci večera zavzpomínal, jak jej před lety Michael Kocáb oslovil, zda by mu neotextoval jeho symfonické mystérium Odysseus na motivy Homérova díla. A na odchodu, už prakticky mezi dveřmi prohodil: „Jo a ještě jedna věc, musí to být v klasické řečtině.“
Horáček tedy navštívil antikvariát, koupil si učebnici řečtiny a pustil se do díla. Prý při tom padlo mnoho „sakrů“ – a troufám si říct, že i peprnějších slůvek – nicméně dílo se podařilo a jak se podařilo, připomněl v ukázce kontratenorista Vojtěch Pelka.
Tomu Shakespearovi jsem to prostě musel ukrást, říká Michael Kocáb |
Na půdě klasické hudby pak obecenstvo ještě chvíli setrvalo, neboť první část večera Michal Horáček, Michael Kocáb a sopranistka Vanda Šípová uzavřeli árií z chystané společné opery pro Národní divadlo Vyhnání ďáblů z Arezza. Libreto vychází ze stejnojmenného obrazu ze 14. století italského malíře a architekta Giotta di Bondona.
Michael Kocáb coby autor hudby podotkl, že dějově jde o bohužel velmi aktuální dílo – jedná se o podobenství národa napadeného silnější mocností. A připomněl roky 1938, 1968 a vojenský konflikt na Ukrajině.
Po přestávce se obměnila sestava hudebníků na pódiu. Nástroje uchopili moravští muzikanti z kapely zpěváka, skladatele a zvukového mistra Ivo Viktorina, zakladatele kapely AG flek. S Michalem Horáčkem spojil síly v chystaném písňovém projektu Pozemský prach a Boží dech, v němž textař zpracovává biblické motivy.
Povolání textař už dneska prakticky neexistuje, říká Michal Horáček |
S Ivem Viktorinem se podle vlastních slov textař ještě donedávna neznal, nicméně jejich setkání bylo rozhodně ku prospěchu věci. Ivo Viktorin obdařil Horáčkovy verše typickou moravskou melodikou, v níž slyšíme ozvěny zmíněného AG fleku, písniček Vlasty Redla nebo i Roberta Křesťana. Folk, bluegrass a k tomu Viktorinův procítěný zpěv, ovšem bez rušivého a nepatřičného patosu. Vše do sebe zapadlo a soudě dle několika písňových ukázek se rodí opravdu pozoruhodné dílo.
A není třeba se obávat, že vzhledem k inspiraci Biblí půjde o záležitost pro užší skupinu posluchačů – Michal Horáček dokázal z příběhů Starého i Nového zákona vyhmátnout mnoho obecně platných, srozumitelných sdělení a také hned několik paralel k současnému dění.
