Čtvrtek 2. července 2020, svátek má Patricie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 2. července 2020 Patricie

RECENZE: Drogy si newyorská „Zbloudilá“ nepíchá, ale zato padla do kýče

  18:55aktualizováno  18:55
Trochu připomíná Meryl Streepovou a navíc zpívá, přirozeně lépe než Božská Florence. Řeč je o německé sopranistce Dianě Damrau, která v kinopřenosu z Metropolitní opery ztvárnila titulní roli ve Verdiho La traviatě.

Juan Diego Flórez jako Alfredo a Diana Damrau jako Violetta v inscenaci Verdiho La traviaty v Metropolitní opeře | foto: Marty Sohl

Zmínka o podobě se slavnou filmovou hvězdou ostatně padla i v přestávkovém rozhovoru, který tentokrát jako moderátorka vedla mezzosopranistka Anita Rachvelishvili. Damrau, která loni koncertovala na Pražském jaru, dokázala, že i do jedné z nejobehranějších oper se dá vložit vlastní osobitost. O přestávce se dokonce svěřila, že toto je inscenace jejích snů.

Giuseppe Verdi: La traviata

Dirigent: Yannick Nézet-Séguin

Režie: Michael Mayer

Přímý přenos z Metropolitní opery, Cinestar Anděl, Praha 15. prosince 2018

Hodnocení­: 75 %

Připusťme, že děj aspoň není přesazen do nějakého současného nočního klubu, kde by si všichni píchali drogy, že kurtizána z 19. století Violetta Valéry (odtud název opery La traviata, znamenající něco jako „padlá žena“ či „zbloudilá“) má na sobě dobový kostým a působí jako skutečná oběť okolností v době dlouho před ženskou emancipací. Režisér Michael Mayer, který se nedávno docela dobře vypořádal se soudobou operou Nica Muhlyho Marnie, však nedokázal tentokrát rozvést myšlenku, kterou si předsevzal, totiž že celý děj se odehrává retrospektivně, v představách umírající Violetty.

Když ponecháme stranou fakt, že vzpomínání umírajících hrdinů na šťastnější chvíle patří k nejoblíbenějším režijním klišé, tak Mayerovi z celé koncepce zbyla jen postel, jež celé představení překáží na jevišti, a křiklavě barevné a zdobené kostýmy, které jako by pocházely z nějaké filmové či televizní pohádky. V opeře by se snad hodily do Rossiniho či Massenetova zpracování příběhu o Popelce, ale v tragickém dramatu kurtizány působí jako zosobnění kýče. Oč promyšlenější, působivější byla vysoce stylizovaná, vší dekorativnosti zbavená inscenace režiséra Willyho Deckera, kterou Metropolitní opera před časem rovněž odvysílala do kin. Prostě jde o důkaz, že „tradiční“ a „moderní“ režijní pojetí vlastně neexistuje, existují jen povedené a nepovedené produkce.

Když gesta nejsou zbytečná

Tu nynější, nepovedenou, naštěstí Damrau ozvláštnila svým temperamentem. Její Violetta působí mladistvě, skoro ještě jako dovádivé dítě plné života, který ale nahlodává smrtelná nemoc. Je to herectví, v němž divák čeká na každé další gesto, každý další záchvěv obličeje, neboť žádný pohyb není zbytečný a předvídatelný ve smyslu prázdné okázalosti. Také její kulatý, plný hlas doslova kypí energií. A zatímco jiné sopranistky jsou rády, když part vůbec uzpívají, Damrau perfektní technika umožňuje hrát si s dynamikou a výrazem a zvládnout pěvecky obtížný přechod od nevázané zábavy a frivolnosti v prvním dějství až po tragickou velikost v závěru.

Fotogalerie

Další hvězdou večera byl tenorista Juan Diego Flórez v úloze Alfreda, který se Damrau rozhodně vyrovnal – i když hlavně pěvecky. Tenorista známý z řady dřívějších přenosů předváděl vskutku nádherné bel canto. Člověk si naplno užíval uvolněného, kultivovaného zpěvu, plynule přednášených frází bez rušivých kazů. Flórez potvrdil, že i jako čtyřicátník stále vyzrává a svůj repertoár, v minulosti stavící hlavně na Rossinim, si může dále rozšiřovat. Jevištně zaujal hlavně svou elegancí, zahrát zlom mezi ohnivou láskou, zuřivou žárlivostí a poté lítostí se mu moc nedařilo; režisér se navíc asi ani nesnažil ho k tomu nějak přimět. Flórez spolu s Damrau nicméně zvedl úroveň i hodnocení večera tak o deset procent. Naproti tomu barytonista Quinn Kelsey jako Alfredův měšťácký otec svou roli víceméně odstál a aspoň v kině se zdálo, že není pěvecky zcela ve formě, jeho hlas zněl příliš strnule, připomínal jednotvárné dunění.

V přestávkovém programu dostal velký prostor kanadský dirigent Yannick Nézet-Séguin, nový hudební ředitel Metropolitní opery, která do něj zjevně vkládá velké naděje. La traviatu každopádně připravil výborně. Anita Rachvelishvili si navíc popovídala s Annou Nětrebko, s níž právě zkouší inscenaci opery Adriana Lecouvreur od Franceska Ciley. Do kin poběží 12. ledna a vedle obou dam se v ní představí i tenorista Piotr Beczala.

  • Nejčtenější

RECENZE: Bezelstně sentimentální 3Bobule zapomněly na komedii

Po Bourákovi si ani 3Bobule, od nichž si kina slibovala divácký průlom, nemohou připnout odznak dobré komedie. Také...

U Anděla Páně 3 už téma mám, prozrazuje režisér Jiří Strach

Premium V době karantény v hlavě režiséra Jiřího Stracha (46) postupně uzrával nápad, že natočí pokračování oblíbené pohádky...

Chalupáři, Vinnetou a úderník Soukup. Jak vypadá televizní léto

Neplánované programové prázdniny plné repríz sice letos všechny stanice zahájily kvůli koronaviru už v březnu, to pravé...

TELEVIZIONÁŘ: Třeba konečně někdo odhalí, jak to Lynch myslel

Ať žije léto, doba divných filmů, dokonce takových, jaké by se jindy do programu jen těžko probojovaly. Hned sobota...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Film je můj život, ale moc jsem jich neviděla, přiznává Tereza Ramba

Premium Porodila, vydala knihu, získala Českého lva a hrála v kleci pro hyeny. Teď se ve filmu 3Bobule vrací k roli Klárky....

Na podzim může přijít katastrofa, varuje bývalý viceguvernér centrální banky

Premium Patří mezi nejtalentovanější a nejznámější ekonomy v Česku. V pouhých 32 letech se stal viceguvernérem České národní...

Velké srovnání cen zubařských zákroků. V regionech se liší i o tisíce

Premium Stomatologie je už léta oborem, v němž pacienti musí hodně platit. Pomalu se to ale mění. Akutní péče je díky větší...

Radit lidem, aby během pandemie seděli doma, byla chyba, říká Pavel Pafko

Premium Zdůrazňuje, že není žádný king, ani se nepovažuje za mimořádně talentovaného. Pavel Pafko prý jen pracoval víc než...

  • Další z rubriky

KOMENTÁŘ: Jak je důležité míti Vladimíra Mišíka

Podle výsledků letošních Andělů to vypadá, že kdyby Vladimír Mišík nic nevydal, neměli by akademici koho oceňovat. Díky...

RECENZE: Lamb Of God jsou na nové desce zoufale neosobití a prázdní

Má-li být nové album skupiny Lamb Of God výstavní skříní moderního metalu, nezbývá než se raději uchýlit k poslechu...

TrutnOFF se vrací ke kořenům a bude nejspíš největší hudební akcí léta

Festival TrutnOFF, který se v srpnu poprvé uskuteční v Brně, zatím počítá s padesáti kapelami a tisícovkou návštěvníků....

Chtěl jsem konečně říct, co si doopravdy myslím, říká Honza Křížek

Honza Křížek, někdejší zpěvák kapel Walk Choc Ice, Kollerband či Blue Effect, přišel s duetem s Bárou Basikovou Křídla...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz