RECENZE: Otrávena fialkami. Tak umírá Nětrebko na jevišti Metropolitní

  18:55aktualizováno  18:55
Další kinopřenos z Metropolitní opery lákal především na sopranistku Annu Nětrebko, která tentokrát vystoupila v titulní roli opery Adriana Lecouvreur od Franceska Ciley. A podstoupila tudíž jeden z nejbizarnějších konců, jaký kdy operní autoři vymysleli.

Anna Nětrebko jako Adriana a Piotr Beczala jako Maurizio v Cileově opeře Adriana Lecouvreur, kterou uvedla Metropolitní opera. | foto: Ken Howard

Sama o sobě opera Adriana Lecouvreur nepatří zrovna k vrcholům operních dějin. Dílo z roku 1902 pojednává o skutečné historické postavě, herečce Comédie-Française, jež žila v 18. století. Historická realita je však přizpůsobena milostnému příběhu, v němž mezzosopranistka (kněžna de Bouillon) žárlí na sopranistku (herečka Adriana Lecouvreur), kterou miluje tenor (Maurizio, saský hrabě), jenž dříve miloval mezzosopranistku. Tenor navíc řeší dilema mezi láskou a politickými ambicemi. Pak je tu i „věrný přítel“, tajně milující sopranistku (divadelní inspicient Michonnet). Kolem těchto postav se odvíjí zamotaný děj, v němž je někdy těžké pochopit, kdo s kým intrikuje proti komu.

Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur

Dirigent: Gianandrea Noseda

Režie: David McVicar

Přímý přenos z Metropolitní opery, Cinestar Anděl, Praha, 12. ledna 2019

Hodnocení­: 70 %

Jak se dá čekat, sopranistka nakonec umírá z rukou mezzosopranistky, která jí pošle kytičku fialek napuštěnou jedem. Vedle hrdinek uškrcených, zazděných za živa či jednoduše probodených jde rozhodně o jeden z nejkurióznějších způsobů úmrtí na operním jevišti. 

Hudebně opera žije hlavně díky vstupní árii Adriany, která se v ní označuje za pokornou služebnici umění. Celkově vzato Cilea neměl nijak výjimečnou invenci ani cit pro slova, ovšem pár dalších pěkných, cituplných melodií se v opeře najde, atraktivní je také zasazení děje do divadelního zákulisí. Titulní roli v minulosti zpívaly velké primadony jako Renata Tebaldi, nicméně člověku při poslechu a sledování díla napadá, že by to mohla být i obstojná opereta, samozřejmě za předpokladu, že by hlavní hrdinka na konci ožila - třeba kdyby si čichla zase k jiné květině, v níž by byl protijed...

Divadlo bez divadla

Režisér David McVicar pro Cileu mnoho neudělal. Sice děj ponechal v 18. století, ale doslovným realistickým výkladem zrovna této opeře moc neposloužil, neboť ta je totiž tak úporně a přepjatě tragická, až se sama posouvá k hranicím nechtěné parodie na operu. Nebo právě nejasnou dělicí čáru mezi realitou a divadelní fikcí chtěl režisér naznačit? Během přestavby mezi prvním a druhým aktem totiž jeden ze statistů zápasí před oponou s těžkou bustou Molièra, kterou se za hlasitého smíchu publika snaží odnést.

Fotogalerie

Jenže právě divadelní prostředí, jež by mohlo inscenátory přivést k nějakému nápadu, režisér příliš nevyužil. Na velkém jevišti Metropolitní opery sice nechal postavit menší, barokní jeviště, ale to plní jen čistě dekorativní funkci. Našinec si mimoděk vzpomněl na inscenaci Národního divadla z roku 2004, která byla stočena do mírné nadsázky až perzifláže. Nějaké takové východisko režisér McVicar zjevně vůbec nehledal.

A tak největší podívanou jsou krásné kostýmy, především ty, která postupně vystřídá Anna Nětrebko. V některých ohledech je Adriana její životní role. Diva hraje divu, dějem proplouvá v působivých, ladných pózách. Čistě vokálně jí ovšem tahle role nesedí tak dobře jako třeba nedávno Verdiho Aida. Jistě, předvedla spoustu krásných tónů, ale střední a hlubší rejstřík jakoby ve snaze o dramatický efekt až příliš násilně dobarvovala do temnějšího odstínu než je její vlastní, takže zpěv pak působí dost manýristicky a nepřirozeně.

To její rivalka Anita Rachvelishvili, alias kněžna z Bouillonu, má v hrdle od přírody mohutný tmavý zvukový aparát, který nemění barvu, hřímá jako hněv boží, ale je-li třeba, umí se přeladit i na jemnější vlny. Hysterická scéna Adriany a kněžny, v níž se obě rivalky jako dvě lítice do sebe pustí kvůli playboyovi Mauriziovi, byla rozhodně působivá - skoro se chce říct, že zábavná. Člověk mimoděk čekal, že si dámy přinejmenším strhnou paruky.

Tenorista Piotr Beczala zpíval Maurizia pevným a jasným hlasem a rozhodně neodporoval představě šviháka, jenž miluje tu, pak zase onu, ale nejvíc mu záleží na kariéře. Z představitelů dalších postav vynikl zvláště basista Ambrogio Maestri, jenž vytvořil oddaně milujícího Michonneta. Dirigent Gianandrea Noseda se snažil z Ciley vypreparovat co nejvíce předností, ale pro tuto operu by se dalo udělat mnohem víc hlavně inscenačně.


Nejčtenější

POSLEDNÍ DOJMY: Seriál Hra o trůny skončil. Jak, to už není důležité

Z finále seriálu Hra o trůny

Představa, že ve stejném okamžiku miliony lidí na celé světě zklamaně vyhrkly: „A to má být všechno?!“, je svým...

Eurovizi vyhrál favorizovaný Nizozemec, Lake Malawi skončili jedenáctí

Duncan Laurence z Nizozemska ve finále Eurovize 2019.

Příští ročník Eurovize se díky vítězství Duncana Laurence bude konat v Nizozemsku. Česká kapela Lake Malawi si vedla...

GLOSA: Madonna v Eurovizi? Naživo dost ostuda, ze záznamu úplný výsměch

Madonna jako host na finále Eurovize 2019 v Tel Avivu

Ještě několik dní před vysíláním sobotního finále letošní Eurovize nebylo jisté, zda americká zpěvačka Madonna v Tel...

RECENZE: Bohdalová s Hádkem se octli v Kleci. A tam jsou nejsilnější

Jiřina Bohdalová a Kryštof Hádek ve filmu Klec

K čistému thrilleru chybělo – či spíše přebývalo – jen málo. Ale za dramaturgickou nejistotu Klece, kterou Česká...

Martin se zastal scenáristů Hry o trůny. V knihách slibuje jednorožce

Spisovatel G. R. R. Martin na snímku z letošního dubna, kdy překvapivě...

K ostře sledovanému finále poslední řady seriálu Hra o trůny se vyjádřil i sám spisovatel G. R. R. Martin na svém...

Další z rubriky

RECENZE: Jamiroquai byli zážitek díky nekompromisně dobře odehrané hudbě

Koncert kapely Jamiroquai 25. května 2019 v pražské O2 areně

Britská funková kapela Jamiroquai dorazila po dvou letech od vystoupení na Colours of Ostrava do pražské O2 areny. V...

RECENZE: Sólo pro skřeta a lstivého šprýmaře, aneb Zlato Rýna v Karlíně

Thomas Gazheli jako Alberich, Štefan Margita jako Loge, dirigent Andreas...

Mělo to být především svého druhu gala Štefana Margity v jedné z jeho nejúspěšnějších rolí. Ne že by nebylo. Nicméně v...

Žbirkova hudební oslava čtyřiceti let na scéně bude mít hvězdné hosty

Miro Žbirka na festivalu Benátská! s Impulsem 2018

Miro Žbirka intenzivně pracuje na přípravách hudební oslavy čtyřiceti let úspěšné sólové kariéry. Během tří...

Najdete na iDNES.cz