The Chemical Brothers do Prahy dovezli svou velkolepou a výpravou show až kinematografických rozměrů. Za dvojicí na pódiu se střídaly světelné obrazce s postavami, pěkně to vše řvalo a blikalo a zazněly hity jako Star Guitar nebo Hey Boy Hey Girl. Úplně na úvod se ozvala Tomorrow Never Knows v podmanivé verzi inspirované bluesmanem Juniorem Parkerem, ale ve skutečnosti samozřejmě od Beatles.
Them There (Metronome Festival, Praha, 23. června 2018)
Nebyla to jediná příležitost, kdy v sobotu na Výstavišti zněly verše Johna Lennona. Kapela Them There, která spojila bývalého frontmana skupiny Archive Craiga Walkera a ex-zpěvačku kapely Nouvelle Vague Phoebe Killdeer a jež teprve chystá první desku, si vypomohla i několika covery – například právě Lennonovou Gimme Some Truth nebo I Wanna Be Your Dog, čímž se po dvou letech na Metronome symbolicky vrátil Iggy Pop.
Uznání posluchačů si vysloužila i rakouská kapela Cari Cari nebo mezinárodní projekt Superorganism, který těžil z uzavřené scény, kde mohl svou show vybavit mnoha efekty ještě za denního světla.
Solidní dav na své energické vystoupení přilákali tuzemští Mydy Rabycad, kteří už mají zkušenosti z turné po amerických festivalech nebo z legendární přehlídky Glastonbury. Jako hosty si přizvali Michaela Viktoříka z J.A.R., který se tvářil, že jde pouze kolem, nebo Tonyu Graves, jež festival spolu s Markem Taclíkem moderovala. Kromě perfektně šlapající muziky bylo sympatické, když to s jednou z divaček pod pódiem seklo a zpěvačka Žofie Dařbujánová raději zastavila show a vyčkala, než se dotyčné dostane pomoci. „Snad jsme ti to nezpůsobili my, to by mě mrzelo,“ poznamenala potom.
„Chemici“ na závěr přehlídky byli právem největším lákadlem pro nejpočetnější publikum. Bonbónkem celého druhého dne festivalu se však bezpochyby stal David Byrne se svým velmi, ale velmi netradičním vystoupením.
Pokud se někdo ptá, kam lze hudbu v dnešní době, kdy bylo vyzkoušeno prakticky všechno, ještě posunout, pak Byrne má odpověď. Aspoň co do pódiové prezentace. Jeho scéna totiž byla úplně holá – bez aparatury, bez bubeníka ukotveného za soupravou a koneckonců i bez stojanů na mikrofony. Ze tří stran obklopení šedivými závěsy a ve stejných oblecích, připomínajících schůzi představenstva podivné korporace, se na pódiu mísili hudebníci a tanečníci. O rytmus se staralo několik hráčů s bubínky zavěšenými na těle. Jedinou rekvizitou byl stůl a mozek, který Byrne držel v ruce při úvodní písni Here z aktuální desky American Utopia.
Hrály se samozřejmě i písně od Talking Heads jako Burning Down the House nebo Slippery People, takže i fanoušci hudebníkovy bývalé kapely byli uspokojeni. Důležité však bylo, že Byrne splnil slib a dovezl skutečně „něco, co jsme dosud neviděli“. Šestašedesátiletý průkopník, to je věc.
