Metalová apokalypsa

Během vystoupení finského kvarteta Apocalyptica v Divadle Archa vše vypadalo jako na "správném" heavymetalovém koncertě. Nad jevištěm visela obří umrlčí lebka z bookletu jejich aktuálního alba Cult, z reproduktorů se linula drtivě intenzivní zvuková smršť a dýmem zahalení muzikanti křivili obličeje v grimasách, vyplazovali jazyky a hecovali hroziče stylovou gestikulací (vztyčený ukazovák a malíček).

Jejich dlouhé vlasy se ovšem neroztáčely ve zběsilém kolotoči nad strunami kytar, ale nad kobylkami čtyř do zesilovačů zapojených cell, přičemž téměř po každé odehrané skladbě muzikanti v černých lesklých kalhotách povstali ze židlí a distingovaně se uklonili.

Čtveřice spolužáků ze Sibelius Academy, kde se před sedmi lety - coby velcí ctitelé Metalliky - prvně tvrdě opřeli do svých nástrojů, se v Česku těší velké oblibě. Pro obrovský zájem předcházelo již dříve ohlášenému nedělnímu vystoupení v Arše ještě jedno, sobotní, narychlo domluvené do Paláce Akropolis. Apocalyptica program rozdělila rovnoměrně mezi své tři desky.

Koncerty skupiny Apocalyptica v Praze

2. 12. 2000 - Palác Akropolis

3. 12. - Divadlo Archa

Na začátek koncertu zařadila "hity" z prvních dvou alb Apocalyptica Plays Metallica by Four Cellos a Inquisition Symphony: tj. pro cella přearanžované někteté kompozice Metalliky, během nichž si diváci zaskandovali jejich původní texty(!). Ačkoli formace hraje na akustické, pouze zesílené nástroje, jde o skutečnou "heavy music", z jejíhož řinčivého, rytmického základu a z agresivních riffů dokáže "vytáhnout" v originálních skladbách spíše jen tušenou melodii. A přitom tyto cover verze - jak potvrdily v samém závěru skladby Refuse/Resist od Sepultury, South of Heaven od Slayer či další "metallická" klasika Master of Puppets - neztrácejí nic na hutnosti, drsnosti a gradaci.

Zhruba třetinu programu tvořily původní skladby frontmana Eicca Toppinena, neboť až vlastní tvorba kapele plně umožňuje - jak dokládá album Cult - více větvit a křížit kontrastní aranžmá vystavěná na zlomech tempa, intenzity a melodií. "Naživo" se sice formace musela obejít bez smyčcového kvarteta, její barevně masivní zvuk to však výrazněji nezploštělo; a to ani v poloze eruptivní, která suverénně nahrazuje typický metalový instrumentář (skladby Pray! a Struggle, jež začíná znepokojivě bodavými zvuky jako hudba ke "sprchové" scéně v Psychu), ani v rovině baladické. Koncert Apocalyptiky není žádnou kuriozitou, při níž čtyři cellisté povzbuzují publikum zuřivě pozdviženými smyčci, kterými občas na své nástroje hrají stylem, jako by spíše řezali pilou strom. Je sice fascinující vidět, jak stojí na kraji pódia, extaticky potřásají hlavami a unisono drhnou struny, až se jejich smyčce třepí, zároveň s tím však nelze přehlédnout a přeslechnout, jací výteční hudebníci v kapele působí.

V posledních několika letech Prahu navštívila řada - většinou vysloužilých - heavymetalových i hardrockových legend, některé z nich dokonce i s filharmonickým orchestrem. Jen málokterá z nich se však dokázala dotknout podstaty tvrdé muziky tak virtuózně jako finský kvartet klasicky školených cellistů.

Finská skupina Apocalyptica.

Eicca Toppinen z finské kapely Apocalyptica.

Max Lilja z finské kapely Apocalyptica.

Paavo Lötjönen z finské kapely Apocalyptica.

Perttu Kivilaakso z finské kapely Apocalyptica.