Co je na hraní s Metallikou nejlepší?
Muzika, koncerty, hraní se sebevědomými mistry, to vše si rozhodně vychutnávám. Existují i kapely, kde nejsou tak skvělí lidé nebo hudba, a to je trochu otrava.
Je naopak něco, co vám vadí?
Asi jsem nebyl tolik zvyklý na tu spoustu napětí, která kolem kapely je. Snažím se vést prostý život v poklidné jižní Kalifornii a najednou jsem se dostal do bláznivého průmyslu plného supů. Musíte si dávat pozor.
Ale asi to není tak šílené jako třeba kdysi beatlemánie. Můžete si projít město, kde hrajete, ne?
To určitě. Zrovna v Praze je to úplně v pohodě. A jsou tu ultramilí lidé. Vždycky se tady k nám chovají moc hezky. Jinak jsem si zasurfoval v Portugalsku, užil si v Barceloně, v Itálii, odkud pochází moje žena. Je to super. Ale Praha je první město na této části turné od začátku února, kdy nám vysvitlo slunce. Takže děkujeme.
Já mám pocit, že to je letos vůbec poprvé, co je u nás takhle slunečno, takže děkujeme taky. Nicméně, vaše aktuální turné začalo v únoru 2016 a potrvá s přestávkami až do března 2019. To je dlouhá doba!
Ano, na poměry našeho byznysu je to neúměrně dlouhé, tak to možná fungovalo před dvaceti třiceti lety. Ale skvělé je, že je o naše koncerty takový zájem. Chodí staří fanoušci i noví, každý oceňuje jinou část našeho repertoáru. A potom je tu ještě jedna věc – nikdy nevíte, co se s vaší kariérou stane. Ten úspěch může ustat. Takže když teď lidi chtějí na Metalliku chodit, moc si to užíváme. Nicméně se snažíme si mezi koncerty udělat pauzu aspoň den, jinak bychom nepodali stoprocentní výkon.
Robert Trujillo a Kirk Hammett hrají Jožina z bažin
Pokud jsem se díval správně, tak doteď na turné Hardwired vidělo Metalliku víc než 1,2 milionu lidí. Není to už nějaký rekord?
Wow! To je teda číslo. O rekordu nic nevím, ale nebyl bych překvapený. Lars by vám o tomhle asi řekl víc, já to zas tolik nesleduju.
Proč jste se vlastně rozhodli dát každému návštěvníkovi koncertu ke vstupence svoje poslední album?
Víte, jak je to s novými nahrávkami. Ne každý má úplně potřebu jít a koupit si ji, takže pak na koncerty dorazí spousta lidí, které ta aktuální muzika vlastně nezajímá a chtějí jen hity jako Enter Sandman nebo Master of Puppets. Takže s lístkem dostanou poslední album a třeba si na něm něco objeví. Beru to jako propagaci. Na prodeji cédéček už dneska hudební byznys nestojí, ale chceme, aby si lidi naši show mohli užít celou.
Jste heavymetalový baskytarista, ale úplně původně jste studoval jazz. Můžete z toho dneska něco uplatnit?
Chodil jsem do jazzové školy jeden rok, když mi bylo devatenáct. Měl jsem skvělé učitele, ale jakmile jsem s tím skončil, dal jsem se na heavy metal s kapelou Oblivion. Hráli jsme věci od kapel Black Sabbath, Rush, Aerosmith nebo dokonce UFO. Pak jsem s Ozzym Osbournem dokonce hrál, což byl splněný sen. Ale měl jsem vždycky rád i Led Zeppelin, takže jsem míchal různé styly. Ale abych vám odpověděl, v Suicidal Tendencies jsem například některé jazzové postupy používal, třeba v úvodu skladby You Can’t Bring Me Down hraju na bezpražcovou basu. A byl jsem asi první, kdo do podobné hudby donesl pětistrunnou baskytaru. Přišel jsem do metalu bez nějakých pravidel a byl sám sebou. A to je důležité pro každého muzikanta.
Robert Trujillo v pražské O2 areně
Původní basák Metalliky Cliff Burton hrál pomocí prstů, jeho následovník Jason Newsted trsátkem a vy jste zase spíš prstový hráč. Nedělaly ty přechody kapele potíže?
Snad ne, já jen vím, že Jamesovi to vyhovuje, že hraju prsty. Když máte v kapele dva kytaristy, kteří samozřejmě hrají trsátky, tak ta prstová hra na basu tam vnáší trochu jiné tóny. A já navíc hraju docela tvrdě a trochu i nehtem. V kapele Infectious Grooves jsem hrál trsátkem, a když jsme pak po letech měli takový reunion, byl to nezvyk. Takže občas ho do ruky vezmu, ale vlastně je mi to nepříjemné.
Samozřejmě, jste přece jazzman!
No, nemyslím, že bych byl jazzman, to bych hodně lidí zklamal! Ale mám jazz rád a někdy bych se v něm rád zlepšil, pořídil si kontrabas a tak. Třeba Kirk hraje jazz moc rád a Rock George, s nímž jsem hrál v Suicidal Tendencies, byl opravdu skvělý jazzový muzikant. Lars myslím díky otci vyrůstal na moderním jazzu. A když posloucháte Master of Puppets nebo The Frayed Ends Of Sanity, hodně z té muziky pochází z jazzu. Prostě jsme na něm vyrůstali. A první živá muzika, kterou jsem slyšel, byl zase můj otec s flamenkovou kytarou.
Když byla Metallica uvedena do Rokenrolové síně slávy, byl jste jako člen u toho. Ale tehdy jste přispěl jen na jedno album. Nebyl to divný pocit? Nepatřičný?
Popravdě řečeno nevím. Možná to tehdy tak působilo, dneska to tak ale nevnímám. Jsem s touhle kapelou už patnáct let, v podstatě déle než všichni předchozí basáci, takže si to nepřipouštím.
