Zvukově nově ošetřené album Load vyjde na CD, na vinylu, magnetofonové kazetě a sběratelé si budou moci opatřit výpravný box čítající tři koncertní LP, patnáct CD, čtyři DVD s dosud nevydanými koncertními záznamy, demy, hrubými mixy a podobně, trsátky, fotkami, přetisky titulních stran hudebních magazínů a dalšími memorabiliemi.
V perexu byla deska Load nazvána kontroverzní a dlužno podotknout, že odstartovala tvůrčí etapu Metalliky, v rámci níž byla kontroverzní každá další nahrávka.
Čtveřice James Hetfield (zpěv a kytara), Lars Ulrich (bicí), Jason Newsted (baskytara) a Kirk Hammett (kytara) v roce 1991 poslala hudební svět do kolem zmíněným Černým albem, které kromě jiného dostalo metal do mainstreamových hitparád a zároveň vytyčilo cestu, kudy by se tvrdá hudba mohla ubírat. Fandové napjatě čekali, s čím dosavadní nechybující metaloví věrozvěstové přijdou na další desce, a když v červnu 1996 Load vyšlo, spadly hodně lidem brady až na zem.
Nejen z poslechu nových skladeb, ale hlavně také díky tomu, že tohle byla zcela jiná Metallica. Ostříhaná, s namalovanými očními linkami, v bílých nátělnících. S novým, nevinně vyhlížejícím logem a v rozhovorech deklarovanou oblibou kapel typu Oasis.
Není divu, že v „uměleckém“ obalu fotografa Andrese Serrana, vytvořeném s pomocí spermatu, kravské krve a plexiskla, se nenacházel žádný thrashmetalový nářez. Skladby byly ve volnějších tempech s ještě větším příklonem k rockové melodice. Kapele se začalo přezdívat Rocklica a ne každý fanda byl smířen s tím, že se má při poslechu desky odvazovat například u countryového ploužáku Mama Said. Reptalo se také nad přemrštěnou osmdesátiminutovou stopáží, která příliš nekorespondovala se silou předloženého materiálu. Tahle bolest se s Metallicou od těch dob táhne až dodnes.
Suma sumárum, komu nešel pod vousy razantní odklod od tvrdého metalu na Černém albu, měl s Load ještě větší zažívací potíže. A jak už bylo řečeno, nešlo jen o hudební stránku věci.
„Reakce na Load ovlivnilo to, jak jsme vypadali. Po letech se mi dost fanoušků přiznalo, že té desce nikdy nedali pořádnou šanci jen proto, že Jason Newsted měl oční linky. Přitom některé songy byly podle nich skvělé,“ nechal se před několika lety slyšet Lars Ulrich v rozhovoru pro Classic Rock.
Skalní thrasheři mohli reptat, jak chtěli, ale riskantní krok Metallice, alespoň z komerčního hledska, vyšel. Album se prodávalo výborně, v mnoha zemích obsadilo první příčky hitparád a bylo oceněno zlatem i platinou. A v případě skladby Until It Sleeps – jedné z těch opravdu vynikajících na desce – se mohla kapela radovat z dosud nejúspěšnějšího singlu v hitparádě Billboard.
Load je v diskografii kapely výlučným albem také proto, že má dvojče – o rok později vydanou desku ReLoad s podobně laděným obalem a prakticky totožným skladatelským přístupem. Není divu, původně totiž mělo jít o dvojalbum. Dodnes lze narazit na názory, že kdyby se z obou desek sesypalo na jednu hromadu to nejlepší, mohlo jít po Černém albu o další triumfální nahrávku.
Metallica parádně šokovala své fanoušky i následnou řadovou deskou St. Anger z roku 2003, což by bylo téma na samostatný článek. Protentokrát se smiřme s tím, že označuje-li se mistrovské dílo v diskografii té které skupiny jako „seržant“ – v narážce na Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band od Beatles –, pak černé albové ovce se charakterizují slovy „je to jejich St. Anger“.
