Sestupovat do opuštěného pražského Lucerna Music Baru, kde se krom muzikantů pohybuje už jen pár lidí kolem techniky, je věru zvláštní zážitek. Jiná možnost než online koncerty však nyní zpěvákům a kapelám nezbývá, jakkoli je to poněkud smutný pohled, máte-li možnost se zúčastnit osobně.
Meky Žbirka zhruba za hodinu stane na pódiu, aby zahrál jak českým a slovenským fanouškům, tak posluchačům ve Velké Británii. Akce se totiž koná pod záštitou britského ministerstva pro kulturu, média a sport, které ji podpořilo grantem.
„Zařídil to promotér Štefan Krasňanský zvaný Pishta, který v Londýně provozuje agenturu Pishter a pořádá koncerty pro britské rodáky z Čech a Slovenska. Zažádal o příspěvek a přiklepli mu ho,“ vysvětluje Žbirka a podotýká, že dnes je to víceméně rok, co odehrál první koncert takového typu. „Ale to bylo u nás doma ve zkušebně a vysílal se přes mobil. Dnes večer na to máme profi techniku,“ usmívá se.
Na programu budou největší hity – Biely kvet, 22 dní, Co bolí, to přebolí. „Kvůli tomu, že se nepotkáváme a nezkoušíme novinky, budeme rádi, když se nám povede nepokazit ty staré známé písně. Navíc je dnešek docela unikátní, protože po koncertě se přesouváme do Národního divadla na akci Národ sobě – kultura tobě,“ dodává Žbirka.
Na nových skladbách však prý pracuje, materiálu má díky pandemii na dvě alba. Jednu novinku už zveřejnil, jde o píseň Slovenská, určenou pro film Perinbaba a dva světy, jehož režisér Juraj Jakubisko k ní natočil i klip.
Přišel čas přesunout se k pódiu. Časomíra hlásí, že do začátku přímého přenosu zbývá pár minut. Zpěvák zdraví všechny sledující a zahajuje písní Možno sa ti zdá. Kapela se do toho opírá ze všech sil, ale málo platné, zvuk prostě není vyladěný jako na běžném koncertě. Žbirkův zpěv je utopený stejně jako kytary, prim hrají bicí nováčka Matyáše Vondry z rozpadlých Mandrage. Postupně se to trochu vylepší, ale třebaže do toho jdou všichni naplno a Meky Žbirka při promluvách mezi písničkami nešetří svým typickým suchým humorem, není to zkrátka úplně ono. Reakce a energie publika chybí, je to taková zkouška pro pár přizvaných.
A pro jednoho pěveckého hosta, jehož účast, jak komentuje zpěvák, je tak trochu paradoxní. „V písničce Co bolí, to přebolí mě obvykle doprovází Martha, která ji se mnou nazpívala i na Modrý album, ale před pár dny si zlomila nohu, takže tu dnes večer nemůže být.“ Náhradnicí je Magdalena Šalamounová, bývalá účastnice SuperStar a zpěvačka kapely Photolab, s níž přispěla na soundtrack filmu Pusinky.
Říznou anglicky zpívanou She’s Out Of Control Žbirka věnuje svým spolupracovníkům ve Velké Británii, kteří s ním pracovali na nahrávce Double Album, jež vznikla ve slavném studiu Abbey Road. Takhle živě skladba neskutečně šlape, má bezprostřední, garážově punkový drajv. Podupávám si spokojeně a říkám si, jak skvěle by to celé fungovalo před natěšeným davem vyhladovělým dlouhým koncertním půstem.
Spokojeně se tváří i Žbirka. Je jako vždy „britsky“ nad věcí, přesto je znát, že si hraní opravdu vychutnává. Do úvodních tónů Mám rád začne jakoby náhodou zpívat slova slavné Raindrops Keep Fallin’ On My Head z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, a když ohlásí rozlučkovou Múr našich lások, přitočí se ke mně zpěvákova manželka Kateřina. „To se teda fakt rozvášnil, tu písničku moc často nezpívá, je totiž dost vysoko,“ prozradí. Po hodině je konec. Kapela balí fidlátka, zpěváka čeká ještě zmíněný přesun do Národního divadla.
Následující den si pouštím koncert na Žbirkově Facebooku – zvuk je skvělý, čistý, hladší než „živě“. Tam šlo o syrový polotovar, online přenos je bezvadný. Stále je to však pouze předkrm před hlavním chodem. Teď jde jen o to, kdy se ho dočkáme.
