Úterý 10. prosince 2019, svátek má Julie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 10. prosince 2019 Julie

RECENZE: Kožená a Villazón hrají v thrilleru, jenž připomíná Mr.Beana

  14:55aktualizováno  14:55
V Berlíně poprvé uvádějí operu Bohuslava Martinů Juliette. Do repertoáru ji zařadila Státní opera Pod lipami, která do hlavních rolí obsadila Magdalenu Koženou a Rolanda Villazóna. Přesto výsledek působí rozpačitě.

Rolando Villazón a Magdalena Kožená v berlínské inscenaci opery Juliette | foto: Monika Rittershaus

Berlín dosud slyšel pouze Tři fragmenty z Julietty, což je jakási úsporná verze pro koncertní účely, nikoli však operu jako takovou. Ta se hraje až nyní, a to ve francouzské verzi, kterou vytvořil Martinů úpravou hry surrealisty Georgese Neveuxe, podle níž napsal i české libreto.

Juliette má podtitul Snář, který napovídá, že vše je sen. Pařížský knihkupec Michel hledá vysněnou dívku v podivném městě, kde žijí ještě podivnější lidé, kteří ztratili paměť, každá situace se rozplývá téměř ve stejném v okamžiku, kdy nastala, úsměvné momenty současně mrazí a tento zvláštní svět do sebe vtahuje i hlavního hrdinu, snažícího se uchopit neuchopitelné, dráždivé ženství. Sen, realita, vtip, vážnost tvoří v této opeře citlivou rovnováhu. I v hudbě.

Německého režiséra Clause Gutha, zdá se, nejvíce zaujala scéna, v níž dialog Julietty a Michela přeroste v hádku, na jejímž vrcholu Michel vystřelí po Juliettě z pistole. Ozve se výkřik, ale protože jsme ve snu, u Martinů nikdo neví, co se vlastně stalo. Guth usoudil, že skutečně došlo ke kriminálnímu činu a operu pojal jako thriller s groteskními prvky. Michela zpětně pronásledují temné vzpomínky. Ty vypadávají a vykukují z různých bílých přihrádek tvořících scénu, ať už to jsou jednotlivé postavy nebo třeba obrovské zelené listy.

Bohuslav Martinů: Juliette

Dirigent Daniel Barenboim

Režie Claus Guth

Státní opera Pod lipami (v Schillerově divadle), premiéra 28.května 2016

Hodnocení­: 65 %

„Jiné“ inscenační pohledy jsou přirozeně povoleny, vzpomeňme na skvěle vymyšlenou podobu, kterou Juliettě dal britský režisér David Pountney, a kterou roku 2000 v Národním divadle předvedl soubor z Leedsu. V Berlíně byl navíc do role Michela obsazen tenorista Rolando Villazón. Pokud ale někdo čekal, že se svým temperamentem zahraje pološíleného muže pronásledovaného fúriemi, rychle vystřízlivěl.

Villazón sice celou operu doslova řádí, ale jako povrchní komická figurka, klaun, který předvádí různé legrácky, často jak vypůjčené z arzenálu Mr.Beana. Ty mu jdou dobře, třeba výstup s papouškem, který je ve snovém městečku jedním z odznaků moci. Nebo když se snaží zbavit „mrtvoly“ Julietty a všelijak ji zdvihá a tahá a předstírá, že je stále živá. Nejspíš to takhle režisér chtěl, a Villazón prostě s vervou hrál, co umí, a ještě to snaživě přehnal. Navíc přepíná hlas, tlačí na něj, občas téměř chraptí. Před pár měsíci Villazón v Mnichově přispěl coby kapitán Scott k úspěchu nové opery Jižní pól od Miroslava Srnky, teď ale podobný výrazný vklad do opery jiného českého autora nezopakoval.

Také sama Juliette je pojata jednostranně, ani ne tak jako neurčitá snová představa jako spíš velmi konkrétní „holka do větru“, která povrchně laškuje s kdekým. Magdalena Kožená je ovšem v rámci této koncepce výborná, v červených šatech působí charismaticky a svůdně, také hlas jí zní barevně a vášnivě, pěvecky rozhodně inscenaci dominuje.

Kancelář snů, toť problém

Příběh režisérovi jakoby skončil s druhým dějstvím, v němž Michel zastřelí Juliette a pak - v Guthově koncepci - i sebe. Jenže Martinů napsal i třetí dějství, odehrávající se v kanceláři snů, kam si lidé chodí objednat vytoužené představy, a kde se Michel nakonec rozhodne nevracet do reality. To je vskutku výzva pro režisérovu fantazii. Guth ale nechává postavy prostě ploužit po jevišti, zahaleném do bílého kouře...

Fotogalerie

Světově renomovaný Claus Guth očividně narazil na stejný problém jako režisérka nedávné nové inscenace Národního divadla Zuzana Gilhuusová. Oba mají nicneříkající prázdno... Nicméně berlínská inscenace pražskou překonává (kromě výkonu Magdaleny Kožené) aspoň v propracovanosti hereckých kreací, a to i dalších sólistů, kteří se většinou převtělují do několika rolí. Jsou mezi nimi Richard Croft, Wolfgang Schöne, Arttu Kataja a také nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný basista Jan Martiník.

A pak je tu orchestr, který diriguje Daniel Barenboim. Podobně jako Jaroslav Kyzlink v Národním divadle zdůrazňuje mnohem více symfonickou hutnost než poetickou jemnost a lyriku, i když ta je u Martinů také přítomna a bez ní cosi chybí... Barenboim dokonce vyhrocuje Martinů až na samu dramatickou a zvukovou mez, přesto je výsledek nesrovnatelně kultivovanější než v Praze, berlínský orchestr prostě přináší vlastní hráčské kvality a opera zní jako mohutná symfonie, která posluchačsky strhává sama o sobě. Škoda, že na jevišti se odehrává jen tuctově komický kriminální příběh.

  • Nejčtenější

RECENZE: Tereza Brodská udělala pro své parádní sólo víc než všechno

Pokud se krásná herečka dovede zohavit a shodit až k vyložené trapnosti, pak je vážně dobrá. Což ukázkově platí pro...

RECENZE: Kdepak komedie, Špindl 2 je prostě reklamní kampaň

Domácí romantické komedie mají jednu obdivuhodnou schopnost. Kdykoli se zdá, že hůř už být nemůže, dokážou pravý opak....

ČT nasadí příští rok Místo zločinu Ostrava, Prima Pohlreicha, Nova SuperStar

Česká televize odhalila své jarní novinky roku 2020, ostatní stanice přidaly pro iDNES.cz alespoň několik vybraných...

RECENZE: Danny DeVito. Pak dlouho nic. Až potom Jumanji: Další level

Kdyby nic jiného, poskytne americká novinka našich kin s názvem Jumanji: Další level dokonalý příklad, jak jeden herec...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Lindemannův projekt dává na frak i jeho domovským Rammstein

Z opětovného spojení sil zpěváka skupiny Rammstein Tilla Lindemanna a kytaristy a skladatele Petera Tägtgrena, tahouna...

Premium

Cítím hořkost. Bývalý šéf mordparty poprvé promluvil o svém odchodu

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let, stál za objasněním řady vražd a...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

Premium

Hořký čaj? Nesmysl! Pediatr v knize vyvrací mýty o domácím léčení dětí

Hradecký dětský lékař Ladislav Hanousek vydal knihu Maminko, není mi dobře, která má rodičům pomoci s léčbou i výchovou...

  • Další z rubriky

Po deseti letech v Praze. Rockoví titáni Aerosmith oslaví 50 let na scéně

Padesát let hrající rockoví velikáni Aerosmith vystoupí příští rok v pražské O2 areně. Nejprodávanější americká rocková...

RECENZE: Miro Žbirka slavil nadčasovou muzikou i s brankářem Čechem za bubny

Nešlo o žádné nostalgické vzpomínání. I když Miroslav Žbirka slaví úctyhodných čtyřicet let na hudební scéně, v jeho...

Edith Piaf byla neopakovatelná, chci být sama sebou, říká Mireille Mathieu

Francouzská šansoniérka Mireille Matiheu míří do Prahy. V prostorách pražského Kongresového centra vystoupí hned dva...

Premium

Miluju historické filmy, nesnáším písničkály, říká Ondřej Brzobohatý

Napsal hudbu k filmovému hitu Anděl Páně 2, složil muzikálovou poctu největšímu detektivovi všech dob a jeho autorovi....

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz