A že by se daly, vzhledem k okolnostem, pochopit. Koncert Sametová 30, který se konal k uctění třicetiletého výročí pádu komunistického režimu, by jistě k něčemu takovému sváděl, ale Marta Kubišová „jenom“ zpívala. Ale jak zpívala. Už samozřejmě nemá v hlase tu pevnost a sílu jako v dobách, kdy byla umělecky na vrcholu, ale co se týče prožitku a emocí, tam se odehrávají celá dramata.
A když zalovila v pokladnici letitých písňových perel jako S nebývalou ochotou, Ring-o-ding, Lampa nebo Magdalena, bylo o husí kůži postaráno. Zvlášť u posledně jmenované si člověk mohl postesknout, kde že jsou ty časy, kdy měli čeští zpěváci a zpěvačky k dispozici tak nádherné a řemeslně dokonale napsané texty.
Došlo samozřejmě i na nepostradatelnou předělávku Hej Jude, jejíž věhlas v českých končinách, opět díky skvělému českému textu Zdeňka Rytíře a samozřejmě Kubišové vroucnému projevu, překročil, troufám si říct, i originál od The Beatles. Nevyhnutelným vrcholem pak byla Modlitba pro Martu, zpěvaččina erbovní píseň.
Marta Kubišová na tomto koncertu znovu dokázala, v čem byla vždy její největší síla. Ne v technických finesách a kudrlinkách, ale v naprosté upřímnosti a oddanosti, s níž se do svých písniček pokládala.
Její sytý, sametově zabarvený a lehce eroticky „křáplý“ hlas samozřejmě dělal mnohé a Kubišová s ním uměla skvěle pracovat.
Ne školeně, profesorsky, ale jaksi intuitivně vždy vycítila, co který text a která melodie potřebuje. Výsledkem pak byly nezřídka slzy v očích a okamžiky naprostého odevzdání se. A to se dělo i tento večer.
V ostrém kontrastu s tímto přístupem stálo vystoupení Vojtěcha Dyka, který je sice nesmírně talentovaným pěvcem, jeho technika nezná mezí. Dokáže zazpívat prakticky cokoliv (možná krom vysloveně extrémních hudebních žánrů), ale právě ta oslňující hlasová brilance jako by občas vítězila nad emocemi.
Sametová 30Marta Kubišová, Vojtěch Dyk, Jan Křížek Lucerna, Praha 16. listopadu 2019 |
Rád bych také napsal alespoň několik řádků o prvním účinkujícím, kterým byl Jan Křížek, bývalý frontman kapely Walk Choc Ice, člen Kollerbandu a od roku 2004 až do smrti kytaristy Radima Hladíka zpěvák Blue Effectu.
Jenomže jeho vystoupení bohužel zazdil zvukař takovým způsobem, že víc než Křížka jsem slyšel, co si kdo objednává u baru za pití. Pak se sice zvuk vylepšil, ale občasné výkyvy bylo bohužel slyšet po celou dobu koncertu.
Je to škoda, protože jinak šlo skutečně výjimečnou akci. Samozřejmě hlavně díky účasti Marty Kubišové, která už před dvěma lety ohlásila konec pěvecké kariéry, ale k tomuto nejspíš jednorázovému „comebacku“ se vzhledem k okolnostem nechala přemluvit.
