Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Já jsem absolutní optimista. Kdyby se dal optimismus vyučovat, byla bych hlavní profesorkou... Ale je to asi spíš něco, co musíte mít v sobě od narození. V životě mi optimismus pomohl překonat různé věci. Dokážu i v tom špatném najít něco dobrého, je to velká výhoda. Ačkoliv vás pak okolí třeba vnímá jako mimozemšťana,“ říká. „Když mi umřela máma, nikdo mě neviděl plakat, a to jsem plakala hodně, bylo mi sedmnáct. Nechtěla jsem ale plakat před ostatními. Naopak venku s ostatními jsem se chtěla bavit. Když jsem se pak ale vrátila domů, smutek přišel a bylo to náročné, ale ten pohled na svět mě táhl dál,“ vzpomíná.
Navzdory takovému nastavení mysli se však i Marta Jandová umí čas od času politovat. „No jasně. Když už na to pak přijde a stane se mi něco ošklivého, lituju se se vším všudy a kvůli všemu: že mi umřela máma, pak ten brácha a pak se stalo tohle... Naštěstí to funguje jako super terapie a pak je mi zas dobře,“ říká s úsměvem.
Preventivní odstranění ženských orgánů skutečně zachrání život, říká onkoložka |
Podobnou terapií bylo pro Martu Jandovou nakonec i psaní nové knihy: „Fakt není blbost, když se říká, že se člověk může ze všeho vypsat.“ A tím, že se vypíše, může zároveň pomoct i ostatním. Sociální sítě zpěvačky i diskuze pod články o knize totiž zaplavily pozitivní reakce a poděkování za rozhodnutí sdílet své zkušenosti s odstraněním prsních žláz a vaječníků kvůli zvýšenému riziku vzniku rakoviny.
„Po těch zákrocích to se mnou šlo docela psychicky dolů. Bojovala jsem se sebou, pozorovala se a říkala si: ach jo. Pak mi tam ale zas skočilo to opačné: že jsem živá a zdravá a snížila jsem si riziko vzniku rakoviny... Ale až teď, šest let poté, můžu opravdu říct, že jsem s tím vším absolutně v míru. Už jsem se při psaní ani sekundu nezamýšlela nad tím, jestli tuhle zkušenost chci sdílet nebo ne. První den jsem se trochu lekla, protože jsem tušila, že zase začnou chodit nějaké hejty, nakonec jsem ale našla jen jeden,“ říká.
„Největší výhrou téhle knížky pro mě je, kolik mi přinesla osobních a krásných zpráv,“ dodává a všem doporučuje, aby se po obdobných zákrocích nebáli nechat si pomoct od lékařů i po vizuální stránce. „Teď v září, kdy jsem finálně dokončila ten svůj nový ‚vzhled‘, mi strašně poskočilo sebevědomí. Takže, prosím vás, běžte si ty prsa nechat udělat co nejkrásnější a užijte si to,“ vzkazuje.
Táta umí být velký kritik
Řeč v rozhovoru přišla i na tatínka Petra Jandu, který v říjnu převzal z rukou prezidenta republiky státní vyznamenání. „Já jsem byla pyšná jako blázen. Viděla jsem to na videu, byli jsme právě na horách a cítila jsem, že je táta trošku nervózní... Ale byl pak opravdu hrozně rád, s panem prezidentem si prý krásně popovídali. Mluvil o něm jako o pokorném a milém pánovi, ačkoliv v době voleb se mu nelíbila jeho komunistická minulost, teď říká, že naši zemi zastupuje krásně,“ komentuje tatínkovo ocenění Jandová.
Společně s otcem si navíc nedávno zazpívala během svého koncertu v Lucerna Music Baru. Jak vnímá jeho přítomnost na jevišti? „Na jednu stranu je tam se mnou můj táta, ale taky tam vidím tu legendu jako vy. Takže jsem samozřejmě i nervózní, jestli se mu to bude celé líbit a co řekne na nové písně, jaké jsem napsala. On totiž dokáže být velký kritik,“ popisuje. Za knihu však od něj dostala velkou pochvalu.
Největší zážitek Marty Jandové? S tchánem egyptologem na vykopávkách |
Řeč v rozhovoru přišla i na sociální sítě, kde Martu Jandovou sleduje přes čtvrt milionu lidí a podle komentářů na jejím profilu jde o nezvykle vstřícné a podpůrné prostředí. Jak se jí ho povedlo vytvořit? „Máte pravdu, to prostředí je fajn. Ale občas něco smažu, stalo se to za posledních pár let asi osmkrát. Ale šlo opravdu o komentáře, které byly plné nenávisti a hnusu. Já se přece nemusím dívat na to, jak někdo na mé stránky píše, že jsem kosočtverec, který nic neumí a nic nedokázal. To tam nepatří a já to ve svém životě nechci,“ vysvětluje.
Na závěr rozhovoru ještě zpěvačka dodává: „Nechci, aby lidi vnímali můj život nějak dramaticky. Děly se mi smutné věci, ale postupem času člověk potkává různé lidi, poznává jejich osudy a pak si mnohdy řekne: sakra proč já tady brečím, vždyť mám krásný život, co blbnu? Mám manžela, zdravé dítě, jsem zdravá, mám kde bydlet, co jíst a žiju v míru. Co víc chtít? Stěžujeme si někdy na úplné blbosti, takže zpět k tomu mému optimismu: je opravdu důležité i v tom smutném najít něco pozitivního.“
V rozhovoru se dále dozvíte, jestli se někdy Marta Jandová snažila do někoho stylizovat, proč měla celoživotně pocit, že se musí omlouvat za to, že je dcerou Petra Jandy nebo jak ustála tlak začít s Die Happy zpívat v němčině. Řeč přišla i na formování jejího hudebního vkusu nebo to, v čem je pověrčivá, co ji čeká za turné mezi Vánocemi a Silvestrem a proč se rozhodla před lety vrátit domů.
