Sedmadvacetiletá hudební cesta Branforda Marsalise (1960) byla vyplněna klubovými koncerty, dvěma klasickými, dvěma hiphopovými a více než třiceti jazzovými nahrávkami, spoluprací s Grateful Dead, se Stingem, Paulem Simonem, Brucem Hornsbym, a hlavně s jeho profesorem Herbiem Hancockem.
Svůj saxofonový styl, odpovídající lidskému hlasu, Marsalis založil na znalosti hry Bena Webstera, Lestera Younga či Juliana "Cannonballa" Adderleyho. Branford Marsalis, nejstarší ze šesti synů Ellise a Dolores Marsalisových, získal před třemi lety už třetí cenu Grammy za své autorské album Contemporary Jazz.
S tehdejší sestavou (Joey Calderazzo - klavír, Eric Revis - kontrabas a Jeff "Tain" Watts - bicí) přijíždí i do pražského Lucerna Music Baru.
Pro Johna Mayalla, jehož styl vychází z blues a který hraje v brněnském Boby Centru, je koncertní život vším. Ostatně své nadcházející sedmdesáté narozeniny si prý hodlá užít na turné. První desku Mayall vydal v roce 1964. Spolupracoval s hráči Erikem Claptonem nebo Peterem Greenem.
Vývoj populární hudby Mayall ovlivnil hlavně v šedesátých letech, kdy jeho desky prorazily vysoko do hitparád.
Trumpetista Winton Marsalis |
John Mayall. |
John Mayall. |
John Mayall. |
John Mayall. |
John Mayall. |
Supergrass. |