A těžko se ke komukoli přirovnává – v muzice si totiž dělá doslova, co chce. "Neustále se nás někdo ptá, jak je možné, že jsme tak výjimeční a jiní, jestli je to talent, vizionářství, nebo třeba zpátečnictví či hluchota," směje se zpěvák Cedric Bixler-Zavala.
"Ale podle mě je to hlavně v tom, že se prostě nebojíme. Dokážeme se vykašlat na konvence, na veškerá očekávání a hlavně na pohodlnost. Spousta kapel se pohodlně vměstná do nějakého žánru, protože se tím lidem snáze nabídnou, a tudíž také snáze prodají. My bereme hudbu jako dobrodružství, jako možnost posunout hranice někam dál, jako příležitost vyjádřit věci, které nám leží na srdci, a rozhodně to nechceme dělat tak, že bychom se po někom opičili. To by byla nuda a otrava."
V souvislosti s Mars Volta byly zmíněny desítky umělců od Genesis po Jane’s Addiction, ale všechna ta přirovnání hodně skřípou a kapela z nich není zrovna nadšená.
"Nevadí mi, když v článku o nás padne jméno Led Zeppelin. Proč ne? Mám je rád a přiznávám, že cosi s nimi společného máme, ale proboha ať nepíšou, že jsme stejní. Spousta lidí mezi námi vůbec žádnou podobnost nenachází," tvrdí Bixler-Zavala. Ostatně pokud jde o dělení na žánry, má jasno: "Muzika je buď dobrá, nebo špatná, to jsou jediné dva žánry, které jsem ochotný přijmout."
The Mars Volta, kteří vznikli po rozpadu kapely At The Drive-In, mají na svém kontě dvě alba. Obě vyprávějí ucelený ponurý příběh, a to nejen v angličtině, ale i ve španělštině či latině, a obsahují rozsáhlé, třeba až třicetiminutové kompozice.
"Leckdo si myslí, že si tím podřezáváme komerční větev, ale nám nejde o úderný singl. Snažíme se něco sdělit, převyprávět kousek něčího života nebo historickou legendu, která má i v současnosti co říct. Album vlastně bereme jako knihu – z obou by měl člověk získat podobné dojmy: zábavu, estetický prožitek i poučení," zdůrazňuje zpěvák.
Kompozice alb sice kapelu tak trochu nutí, aby je při koncertě přehrávala od začátku až do konce, ale neděje se tak. "Chvíli jsme se o to pokoušeli, ale hrozně nás to nudilo," říká Bixler-Zavala. "Tak skladby na pódiu různě střídáme a doufáme, že to nikomu nevadí – stejně leckteré z nich znějí živě úplně jinak než na desce."
Koncerty jsou podle zahraničního tisku nejsilnější stránkou The Mars Volta a jejich recenze bývají až nekriticky oslavné. "Samozřejmě mě těší, když někdo přijde na náš koncert a je spokojený, nebo dokonce nadšený. Snad je to tím, že do hraní dáváme všechno, že je to představení, které na lidi působí jako droga – na dvě hodiny je z tohoto světa přenese do nějakého lepšího. Doufáme, že to tak je, nebo si aspoň přejeme, aby to tak bylo," míní Bixler-Zavala.
Na současném evropském turné je Praha jednou z několika klubových zastávek – jinak hrají The Mars Volta hlavně na festivalech. "Na turné budeme asi rok, tak to bereme zlehka," říká zpěvák. "Navíc samostatné koncerty jsou dost vyčerpávající, hrajeme dvě a půl hodiny, často několik dní za sebou, tak si rádi dáme ‚pauzu‘ v podobě hodinového festivalového vystoupení."
A proč si k regulérnímu koncertu vybrali právě Prahu? "Praha je úžasná, což asi slyšíte od každého, ale je to tak. A to není všechno. S naší bývalou kapelou At The Drive-In jsme hráli na festivalu v Táboře a dobře známe kapelu Sunshine. Navíc já mám moc rád Jana Švankmajera. Jeho animované filmy jsou geniální, jsou podávané z úhlu pohledu, který je mi velmi blízký, i když je vlastně cizí. Strašně mě přitahuje a mám pocit, že my vyjadřujeme hudbou totéž, co on animacemi. Jinými slovy, že naše muzika je jakýmsi soundtrackem k jeho filmům. I proto se do Prahy moc těším, i když to možná zní divně," vysvětluje Bixler-Zavala.
