RECENZE: Marpo jde na žánr country s kladivem. Chvílemi je to legrace náramná

Marpo je neúnavný. Rok po vydání alba Cowboys & Dreamers je tu s novinkou Making Country Music Cool Again, na níž opět předestírá svou nekonzistentní vizi country music. Otakar Petřina mladší ovšem není dobrý zpěvák a už vůbec ne dobrý textař. Což je v tomto žánru dost zásadní problém.

Marpo začínal jako raper a v jádru je pořád raper. To je fakt, na který při poslechu narážíme prakticky na každém kroku. Nedisponuje ovšem nijak příjemnou barvou hlasu a o kvalitách jeho flow by se rovněž dalo pochybovat. Jeho přednes je monotónní, křečovitý, silácký. Slova plive kolem sebe jako hokejista sliny na střídačce.

Jako kdyby chtěl posluchače zatáhnout do rvačky a hned od začátku dává najevo svou převahu. Nakolik v tom hraje roli Marpovo provozování bojových sportů, je věc k diskusi, každopádně už při úvodní skladbě T.C.B. získá posluchač dojem, že ho zpěvák chce zadupat do země. Znějí tu sice housle, kytary náležitě „countryově“ kloužou, ale celé to působí jaksi chtěně, nedůvěryhodně. Marpo žánr, kterému jistě v dobré víře chce složit poctu, natloukl kladivem do vzduchotěsné škatule.

Chci rozproudit české country, je to lepší než prášky na náladu, říká rapper Marpo

Další, ještě větší bolestí alba je slovní náplň, či spíše výplň. Jak už bylo naznačeno, Marpo je prachbídný textař, prakticky se nezmůže na nic víc než na vršení klišé a banalit. Ve spojení s jeho rádoby drsným, macho pěveckým projevem to velmi často spadá až do nechtěné parodie. Na druhé straně, člověk se alespoň při poslechu nenudí, neboť legrace je to chvílemi opravdu náramná.

Marpo si příliš neláme hlavu s výslovností, rýmy a přízvuky, takže už v druhé skladbě Mí boys lze zaslechnout perly jako „jen ať Bůh nas (opravdu takto „kratce“ – pozn. red.) soudí, když hrajem na kytaru, stěny se hroutí“ a v následující Jaký si to uděláš se nerozpakuje použít slogan „jaký si to uděláš, takový to máš“, který dobře známe z jeho bývalého působiště v Chinaski, kde nějakou dobu bubnoval.

RECENZE: Marpo vyzval na souboj country a složil ho k zemi K. O.

Celý text je ostatně sbírkou perel. Sypat ze sebe se zaťatým obličejem moudra typu „Můžou ti překazit tvý plány / protože ďábel nikdy nespí / můžou tě vláčet roky bahnem / ve finále je to všude stejný“, to už chce svým způsobem odvahu.

Postupem hrací doby se z písniček pozvolna vytrácejí countryové atributy a slyšíme spíše urputný pop rock, občas opět vypůjčený od zmíněných Chinaski. Viz třeba skladbu Svět není fér, kde se to opět hemží instantními pravdami typu „Svět není fér a nikdy nebude / přestaň bejt naivní, zejtra ti bude čtyrycet / a bude líp, už bylo i hůř / na konci dne nás bude soudit stejně jen Bůh“. Jsem ochoten věřit tomu, že Marpo svými skladbami chce skutečně něco sdělit, ale měl by vzít v potaz své textařské limity a přizvat ke spolupráci někoho, kdo zvládá alespoň základní řemeslo.

Making Country Music Cool Again

30 %

Marpo

A pokud možno i nějakého názorového oponenta, který by měl odvahu mu vymluvit zařazení skladby Táta 2.0, což je Marpův vzkaz otci, hudebníkovi Otakaru Petřinovi. Chápu, že pro Marpa jde o silně osobní, intimní písničku, ale právě proto ji měl uchovat jen pro své blízké. Zpracovat takto citlivá témata tak, aby nebyl výsledkem kýč, je velmi těžké a povede se to málokomu.

Nakonec asi nejpříjemnější položkou desky je společný song s Martinou Pártlovou Jak ten čas letí. Odhlédnuto od (opět) banálního, upovídaného textu a jalové, rádiově vlezlé melodie, alespoň v ní participuje někdo, kdo opravdu umí zpívat.