Letos ti bylo čtyřicet. Vnímáš to jako důležitý životní přelom?
Pořád se cítím spíš na třicet. Hraju, sportuju, do všeho jdu naplno. Ale upřímně: už je to znát. Přibývá starostí, zodpovědnosti. A děti rostou – Emmě je dvanáct, Otíkovi devět. Bydlíme v domě, který postavil můj táta, já jsem ho pak zrekonstruoval. (Jeho otec Otakar Petřina, jeden z nejlepších rockových kytaristů, hrál mj. s Golden Kids a s kapelou Bacily, která doprovázela zpěváka Václava Neckáře. Kvůli dlouhým vlasům, jež si odmítl ostříhat, nesměl za totality 14 let vystupovat a pracoval pouze ve studiu. Psal hudbu i texty pro Petru Janů, Václava Neckáře, Martu Kubišovou a další zpěváky. Zemřel v roce 2015 ve věku 66 let, pozn. red.) K tomu práce, pořád se snažím trénovat na vrcholové úrovni (je vicemistrem ČR v thajském boxu, pozn. red.) a ještě se starám o barák a zahradu. To všechno bere spoustu času. Ale pořád je to lepší než sedět na gauči a nic nedělat.
S Rytmusem jsme nikdy nebyli vyloženě kamarádi. Do ringu jsem šel s tím, že mu jdu rozbít hubu.
