Koho fascinoval hluboký bluesrockový hlas či texty amerického zpěváka Marka Lanegana, by si jistě měl přečíst jeho paměti nazvané Zpívej pozpátku a plač. Pod zdánlivě poetickým názvem se totiž ukrývá dost drsný klíč k jeho talentu a tvorbě. Mark Lanegan, jedna z tváří rockového subžánru grunge, měl totiž všechno „poctivě“ odžito.
Nakladatelství Host, které tři roky starou knihu nyní vydalo v překladu Vojtěcha Nemčoka Březíka, na obalu cituje recenzi časopisu Rolling Stone. Ta zmiňuje, že se paměti čtou „jako nějaký zhýralý román Charlese Bukowského“. S tím se nedá než souhlasit, literárním talentem obdařený zpěvák totiž nešetří nikoho, nejméně pak sebe. V jízdě po klasické ose „sex, drogy, rock’n’roll“ navíc zabíhá do nejmenších detailů.
Zakladatel a hlas skupiny Screaming Trees se narodil ve washingtonském zapadákově Ellensburg, kde jej místní mrtvolnost a matčina šikana doslova motivovala bouřit se. Byl zde jako místní vlasatý pobuda, rváč a opilec nechvalně známý už od dvanácti. Své rodiště označoval za „fašounské město“, kde ještě i někteří jeho spolužáci ze střední nosili kovbojské boty a klobouky. „Když jsem jednou čekal ve frontě na poště, nějaký chlap v kovbojském klobouku, který stál za mnou, polohlasem utrousil: ‚Zasranej buzerant.‘ Dal jsem mu pěstí do obličeje,“ popisuje Lanegan bez okolků svůj styl komunikace, který později během koncertů dovedl k dokonalosti.
Vydavatelství se nahého mimina bálo. Uráží jen pedofily, dupl si Cobain |
Na kapele, která ho v podstatě z osidel úzkoprsého města vytáhla do kosmopolitního Seattlu, aby se zde společně svezli na vlně grunge, však Lanegan nenechává nit suchou. Své spoluhráče převážně označuje za zakomplexované snaživce, kteří nejsou schopni překročit svůj vlastní stín a hudbu i texty dělají jen s potem ve tváři. Směsice vzájemné nevraživosti, arogance a střetu velkých eg proto často vedla k potyčkám a komickým situacím. Ve zkušebně, v dodávce, na parkovištích, ale třeba i na pódiu před posluchači.
Za časů nirvanamánie
Nejen alkoholové a sexuální výstřelky však činí ze Zpívej pozpátku a plač zajímavé svědectví doby. Lanegan byl totiž jeden z nejbližších kamarádů Kurta Cobaina či Laynea Staleyho (Alice in Chains). Cobain jej prý dokonce považoval za jednoho ze svých důvěrníků a v časech, kdy pro celosvětové šílenství okolo Nirvany nemohl pomalu ani vyjít z domu, to byl právě Lanegan, kdo Cobainovi sháněl heroin a další drogy. Ale také to byl on, s kým lídr Nirvany sdílel svou lásku k hudbě.
Lanegan třeba popisuje, jak byl svědkem vzniku songu Something in the Way a nebo historku časů, kdy se „nirvanamánie“ vymkla Kurtovi z rukou. Ležel zrovna zhulený v jeho hotelovém pokoji v Seattlu, kam Cobain přiletěl z Los Angeles. „... v tu chvíli začali hrát v telce videoklip Smells Like Teen Spirit. Kurt popadl botu, která ležela mezi námi na posteli, a přesnou střelou televizi zasáhl, trefil se přímo do vypínače a vypnul ji. V tom samém okamžiku jsme otevřeným hotelovým oknem uslyšeli, jak si někdo na plné koule pouští Smells Like Teen Spirit v autě, šinoucím se kolem o tři patra níž. Kurt vypadal zdrceně. ‚To není možný!‘ zaúpěl a zabořil hlavu do polštáře.“
Společně stvořili slavnou verzi americké klasiky Where Did You Sleep Last Night? Ta se objevila na Laneganově první sólovce Winding Sheet a když ji chtěl Cobain zahrát na veleslavném koncertu Unplugged in New York, žádal prý Lanegana, aby ji zde zapěl on. Ten se však odmítl takto vnucovat před širší publikum a tak se tato píseň (a neoddiskutovatelný vrchol zmíněného vystoupení) stala vlastně Cobainovým testamentem.
Lanegan zároveň popírá roky šířené úvahy, že Nirvana byla pouze jednou z mnoha kapel seattleského kulturního kvasu a že se k celosvětové slávě dostala jen shodou okolností. Od počátku prý v trojici cítil obrovský potenciál a obdivoval Cobainovu genialitu. Jako dobrý vtip pak působí historka, kdy koncem 80. let (tedy ještě roky před vydáním průlomové desky Nevermind) zavolal Laneganovi basák Nirvany Krist Novoselic: „Hledáš pořád basáka? Nemůžu už hraní s Kurtem vystát. Mám dost toho, jak vždycky musí bejt po jeho.“ Lanegan tehdy Novoselicovi vysvětlil, jaký potenciál se v hraní s Cobainem skrývá.
„Rozdíl mezi Nirvanou a Trees pro mě byl jasný. Nirvana byla Nirvanou od první chvíle, kdy jsem je viděl: skvělé písně, skvělý zpěv, skvělý styl, všechno,“ popisuje Lanegan. „Naproti tomu Trees pořád zápasili: zápasili spolu, s fanoušky, s promotéry a vyhazovači, zápasili s hledáním směru.“
RECENZE: Těžký rozvod? Královny doby kamenné natočily výtečně pochmurnou desku |
Podobně jako s Cobainem, vypráví ve svých pamětech Lanegan historky o setkáních s Johnnym Cashem, Courtney Love, Joshem Hommem či Nickem Cavem. Úplně stejně jako tyto zářné chvíle své kariéry však popisuje i své naprosté dno. V časech největší závislosti na heroinu se vykresluje jako troska, která celé dny proležela na „zavšiveném gauči“ jen v boxerkách a županu, aby zde střídala momenty heroinového uspokojení a absťáku. A právě v těchto chvílích mu vyzváněl telefon, kdy se jeho přátelé snažili navázat často poslední kontakt. Zfetovaný Lanegan však sluchátko ze zásady nezvedal a na záznamník neodpovídal...
Letitá půtka s Liamem
Ve své knize americký zpěvák dále rozhodně nešetří Liama Gallaghera z Oasis. Označuje jej za „ubohého přizdisráče“ či „druhořadého diktátora“, prostě někoho, kdo se ke slávě dostal jen díky talentu staršího bratra Noela. Popisuje zde totiž historku, ke které došlo během společného britského turné Manic Street Preachers, Screaming Trees a Oasis v září roku 1996. Liam prý vpadl do backstage, aby si povýšeně tropil žerty ze jména seattleské předkapely, Lanegan ho sprostě odpálkoval a vlastně tak vyzval k souboji, jak bylo v jeho obouchané kapele zvykem.
Liam se prý ale zbaběle obklopil svými bodyguardy a vycouval. Odplata přišla ještě v Británii: zatímco Liam dál Lanegana provokoval přímo při koncertu, právě hrající basák Screaming Trees Van Conner se k hvězdě Oasis pomalu přibližoval. „No a když Gallaghera míjel počtvrté nebo popáté, úmyslně a zákeřně ho praštil hlavou své těžké baskytary Fender Precision přímo do obličeje. Síla nárazu Gallaghera skoro srazila na kolena,“ popisuje Lanegan s gustem. Vzájemná nevraživost pokračovala a když se pak na společném americkém turné schylovalo k finálnímu střetu s Laneganem, Gallagher zbytek koncertů zrušil a odletěl zpět na Ostrovy.
Coke addicts are junkies too you fucking tool, the stupidest kind. Still trying to make like you're hard. i could have then and still could put serious hurt on you. leave it alone dickhead unless youre actually ready to finally step up https://t.co/MXgtZBeENV
Samotná historka pak po publikaci v knize nadále žila svým životem, Liama totiž ani po čtyřiadvaceti letech nenechala chladným a komentoval ji na Twitteru. Lanegan si prý vše vysvětlil špatně, nemá smysl pro humor a chce pikantním příběhem jen pomoci prodeji své knihy. Sám autor si však trval na svém a britpopovou hvězdu odpálkoval slovy, že si jej už tehdy měl podat a že by to svedl i dnes.
Mark Lanegan, kterého měli v posledních desetiletích opakovaně šanci vidět i čeští posluchači, zemřel v únoru 2022. Vedle výrazného hudebního odkazu (vyniká Cobainem milovaná sólovka Whiskey for the Holy Ghost, ale především jeho pozdní tvorba, třeba poslední Straight Songs of Sorrow) a nepočítaně kolaborací s dalšími umělci (Isobel Campbellová, Queens of the Stone Age, PJ Harvey, ...) po něm díky knize Zpívej pozpátku a plač zbylo i působivé svědectví o heroinové závislosti a syrovém rockovém světě devadesátých let.
