Aby nedošlo k mýlce – není to vánoční album. Ale klidně jde poslouchat u svařáku a třeba tklivý saxofonový úvod (i následné sólo na stejný nástroj) v baladě When You Leave vyloženě svádí, aby se člověk zachumlal do teplého plédu a díval se na vločky za okny.
Down the Road WhereverAutor: Mark Knopfler Hodnocení: 75 % |
Ostatně sám hudebník album propaguje jako sbírku „neuspěchaných a elegantních písní inspirovaných širokým spektrem věcí“ – od vzpomínek na začátky kapely v jihovýchodním Londýně po fotbalového fanouška ztraceného v podivném městě.
Rychlých písní je tu minimum. Vyloženým vrcholem v tomto ohledu může být Rear View Mirror, která se však dostala až na deluxe verzi desky. Z ne úplně uloudaných kousků vyčnívá ještě lehce swingující Nobody Does That doplněná kvákající kytarovou linkou a saxofony nebo Heavy Up v reggae stylu, ale ani tady nebude posluchačům vyloženě do skoku. Proč taky.
Základem nahrávky je samozřejmě Knopflerova táhlá hra na kytaru a lehce zasmušilý vokál. Zpěvák Knopfler se nikdy nepokoušel o uječené hlasové exhibice, tím méně se do něčeho takového pouští nyní ve svých devětašedesáti. Zpívá mu to dobře a do lenošivé nálady novinkových skladeb to perfektně sedí.
Fotogalerie |
Název desky je jedním z veršů skladby One Song at a Time, kterou inspiroval legendární kytarista Chet Atkins. Knopfler líčí, jak mu jeho starší americký kolega vyprávěl, že se z počáteční chudoby dostal „jednou písní po druhé“. Titul, v překladu „kdekoli po cestě“, pak vzešel z autorových vzpomínek na vlastní hudební minulost.
„Napsat píseň a dát ji muzikantům k nahrání může být někdy pěkně klikatá cesta. Prostě ne vždy přímá dálnice. Ale je to součást zábavy,“ říká.
Součástí zábavy na desce je jazzový feeling míchaný místy až s country a nekonečná pohoda dosahující vrcholu třeba ve skladbě Slow Learner, která by mohla vyhrávat na pozadí v klidném baru. A v tom je síla alba.
