Mariza od dětství žije v lisabonské čtvrti Mouraria. Vydala tři alba, loni natočila anglicko-portugalský duet se Stingem A Thousand Years, který vyšel na albu Unity u příležitosti olympiády v Aténách.
Koncertem Marizy vyvrcholí sobotní program festivalu Colours Of Ostrava.
* Fado je vyhraněný portugalský styl spojující poetické texty s velmi osobním zpěvem. Jak obtížné je pro vás s touto hudbou proniknout k zahraničnímu publiku?
Fado se teď stává světovým kulturním dědictvím. Hudba nejsou fakta, která je nutno překládat, ale emoce srozumitelné bez ohledu na jazyk.
* Když jste před rokem získala cenu BBCWorld Music, co se tím pro vás změnilo?
Portugalsko je malá země, většina lidí nezná kultury jiných národů. Řeknete jim, že je to portugalské, a oni vámna to odpoví, že je to nezajímá. Ale když člověk dostane takovouhle prestižní cenu, lidé ho začnou brát jinak, víc se o jeho hudbu zajímají. Ta cena změnila můj život.
* Vaše poslední album Transparente mělo křest v portugalském městě Sintra. Proč?
Lidé říkají, že lidské tělo má sedm center energie, také se říká, že naše planeta má sedm center energie. Sintra je takové místo. Je tam soustředěna velká energie, v Sintře vnímáte věci úplně jinak, než když jste třeba v Lisabonu.
* Někteří z vašich španělských posluchačů říkají: Mariza má duende. Máte i v portugalštině nějaké podobné slovo, které je měřítkem kvality?
Nemáme. Duende je schopnost a moc pohnout duší. V Portugalsku máme jiné specifické označení, a to je saudade. Pocit, že vám něco chybí. Třeba když jste daleko od své rodiny. A saudade, stesk, nostalgie, je důležitou složkou fada.
* Jak se promítla do hudby „karafiátová revoluce“ a pád portugalské diktatury v roce 1974?
Čtyřicet let totalitní režim využíval fado pro své cíle. Když padl, lidé byli fadem unavení, nechtěli už mít s tou hudbou nic společného. Zvláště intelektuálové, lidé s vyšším vzděláním hledali jinou kulturu, takže fado určitou dobu přežívalo jen v té nejnižší tradiční sféře mezi obyčejnými lidmi.
* A zájem o styl fado se obnovil až s příchodem nové generace, k níž patříte i vy?
V posledních pěti letech jde fado opět nahoru. Když jsem s ním začínala, kamarádi mi říkali: Měla by sis zkusit najít gramofonovou značku. A tak jsem klepala na dveře u portugalských firem a všude mi říkali, že do téhle hudby nechtějí investovat, fado se neprodává. Nakonec jsem šla k holandské značce. Moje první album je pětkrát platinové, druhé třikrát a to nové je pár týdnů po vydání už dvakrát platinové. Takže něco se asi změnilo.
