RECENZE: Mistr hororu Marilyn Manson šířil místo děsu spíš trapnost

  • 38
Oddaní fanoušci se na nedělním koncertu zpěváka Marilyna Mansona v pražské Tipsport Areně sice očividně dobře bavili, jeho show však měla k dokonalosti hodně daleko. Začala pozdě, trvala jen něco málo přes hodinu a zoufale jí chyběl tah na branku.

Večer začala kolem osmé dýdžejka Amazonica. Vesměs pouštěla staré rockové pecky a svůj set završila o půl deváté písní Helter Skelter od Beatles. V ní „našel“ návody pro své vraždy Charles Manson, od nějž si americký zpěvák vypůjčil příjmení.

Takže to mohl být hezký oslí můstek… kdyby se následně v hale nerozsvítilo, nezačala se přestavovat scéna a do toho snad i trochu zvučit. A netrvalo to celé asi padesát minut.

Heaven Upside Down Tour

Autor: Marilyn Manson Místo konání: Tipsport Arena, Praha 19. listopadu 2017
Hodnocení­: 50%

Manson dorazil na kolečkovém křesle v podobě trůnu, první dvě písně odseděl, později dokonce polehával, a když stál, rozhodně nepředváděl žádné velké kreace. Což lze odpustit, neboť to nejsou ani dva měsíce, co na něj na koncertu v New Yorku spadla dekorace a některé termíny dokonce rušil.

A když se mu pak přímo na pódiu věnovali technici převlečení za chirurgy, mělo to v sobě dokonce trochu divadelního kouzla.

Jenže o tom všem se asi tak polovička plné haly mohla spíš dohadovat. Manson s sebou nepřivezl žádné obrazovky, takže kdo nebyl přímo pod pódiem, moc toho neviděl.

A navíc, pokud už by měla deviza aktuální show spočívat v divadelním provedení, pak by ji zabila zbytečná doslovnost. Manson přehrál několik skladeb z nové desky Heaven Upside Down a k tomu várku hitů. Mezi jednotlivými písněmi však byly příliš dlouhé a hluché pauzy.

Skladby pak zpěvák uváděl tak, aby jakýkoliv moment překvapení šlo spolehlivě vyloučit. „Chci, abyste pro mě zabíjeli!“ volal před písní Kill4Me. „Kdo je tu dneska na drogách?“ ptal se publika před tím, než spustil skladbu I Don’t Like the Drugs (But the Drugs Like Me), z níž přešel do tematicky podobné The Dope Show. Na plachtě za pódiem byl ze začátku jen Mansonův velký obličej, ale když došlo na píseň Say10 (čti anglicky „satan“), plachta spadla a pod ní se objevily – světe, div se – pentagramy!

Kapela hrála poměrně solidně a fakt, že po většinu koncertu z ní byly vidět jen obrysy a nasvícená byla pouze hlavní hvězda večera, dělal scénu docela poutavou. Dokud vyřvával svoje songy, zdálo se, že je Manson docela ve formě. Když však došlo na Sweet Dreams (Are Made of This) od Eurythmics, několikrát mu zpěv nepěkně ujel.

Prostě žádná dechberoucí show to nebyla. Časy, kdy Manson způsoboval šok, jsou už nejspíš ty tam. A ne, hlášky a výzvy publiku, aby začalo „sát Boží péro“, místo kontroverze vyvolají spíš trapnost.