V českém éteru způsobila rozruch, jaký nezažil od doby, kdy Kryštof vydal Lolitu. Zbývá jediná otázka – kdo se pod pseudonymem Marek Ztracený skrývá? Na domluvený rozhovor přichází o tři hodiny později. "Omlouvám se, nikdy se mi nic takovýho nestalo," říká hned ve dveřích.
"Hrál jsem do tří do rána v jednom hotelu a pak jsem nemohl usnout a ráno nevstal." Marek Ztracený si totiž po nocích přivydělává jako barový klavírista, který hraje hostům k jídlu standardy. "S cizinci je to v klidu, ale Češi už mě občas poznají. Párkrát už mě donutili zahrát svoje věci," směje se.
Good Charlotte i Johnny Cash
Cestu k nahrávací smlouvě popisuje na české poměry prostě. "Nějaké talentové soutěže mě nikdy nelákaly. Dodělal jsem konzervatoř, půjčil si strašně moc peněz z banky, nahrál za ně čtyři skladby, poslal je přes internet Martinovi Červinkovi, o kterém jsem věděl, že se stará o vyhledávání talentů," vzpomíná.
. Videoklip k písni ZtrácíšPodívejte se na oficiální klip na YouTube.com |
"Chtěl jsem jít akorát ven hrát fotbal, ale do tří minut mi přišla odpověď: Chci se sejít." Za pár týdnů už Marek seděl ve studiu producenta Martina Ledviny (pracuje třeba s Lenkou Dusilovou) a nahrával písničku Ztrácíš.
"Ze začátku to byl hrozný boj. Vystudoval jsem skladbu a nechtěl si do toho vůbec nechat mluvit. Martin přišel a řekl: Tady změníme tempo. A já mu oponoval: Ne, tady se nic měnit nebude," popisuje Ztracený komplikované začátky spolupráce, během níž vzniklo přes padesát verzí skladby.
"Byl jsem prostě kluk ze Železný Rudy, co si myslel, že ví všechno, nakonec jsem musel uznat, že Martin má mnohem víc zkušeností." Spory se proměnily ve fungující spolupráci a v Ledvinově studiu teď vzniká prozatím bezejmenná debutová deska, v niž vydavatelství Sony BMG už nyní věří jako v domácí popovou hudební událost podzimu.
"Pro lidi, kteří to soudí jenom podle singlu, to asi bude překvapení," říká Marek Ztracený. "Ta
deska bude totiž o dost tvrdší a kytarovější. Kamarádi, kterým jsem to pouštěl, v tom slyší různé věci. Někdo třeba Good Charlotte, jiný zase One Republic."
. NováčciNa koho by si měl Marek Ztracený dát pozor Niceland - melancholický cynik Tomáš Klus - Blunt, Maxa nebo Baumaxa? |
S chystaným materiálem je spokojený i Ledvina: "Každé ráno si teď pouštím starého Johnnyho Cashe a fascinuje mě jeho zvuk. Chtěl bych na desce dosáhnout podobné jednoduchosti. Tak aby si byly nástroje blízko a jednoduše vyzněly ty písničky."
Přestože v naléhavé emotivní skladbě působí Ztracený jako introvertní málomluvný mladík, ve skutečnosti je až zarážející, jak moc je o své budoucnosti přesvědčený. "Vždycky jsem chtěl dělat hudbu, odmalička mě k tomu vedli rodiče. Zní to jako klišé, ale já jsem fakt už na pískovišti zabodl lopatku do pískoviště, dělal, že je to mikrofon a zpíval Queeny," směje se Ztracený.
O svých ambicích má jasno: "Chtěl bych zaprvé prodat alespoň deset tisíc desek, zadruhé mít nejhranější skladbu v rádiích a zatřetí jednou v životě vyprodat Sazka Arenu!" plánuje už dnes pobaveně.
