Kdy a za jakých okolností jste se seznámil s hudbou Queen?
Musel jsem si k ní najít cestu. Rozhodně se nedá říct, že bych na Queen vyrůstal, dlouho jsem tu kapelu vůbec neznal. Ale v roce 1992 měl v kinech premiéru film Wayneův svět, taková ztřeštěná hudební komedie. Díval jsem se na něj a v úvodní scéně zněla skladba Bohemian Rhapsody. Poslouchal jsem ji a říkal si: „Co je to za šílenou věc?“ Tolik změn tempa a nálad, absolutně jsem nebyl schopný rozklíčovat, jestli ten hlas patří muži nebo ženě.
Bylo mi kolem čtrnácti let, začínal jsem psát vlastní písničky a snažil se přijít na to, jak mám zacházet se svým hlasem. A když jsem v tom filmu slyšel Freddieho Mercuryho, aniž bych v tom okamžiku věděl, koho vlastně poslouchám, řekl jsem si, že bych mohl pořádně prozkoumat, jaký mám rozsah. Ke Queen jako takovým jsem se ale dostal až později. To už jsem měl vlastní kapelu Downhere, jezdil v USA a Kanadě a lidé mi začali říkat, že zním jako Freddie Mercury. Tehdy jsem se rozhodl do poslechu Queen opravdu ponořit.
Když mě Roger Taylor poprvé slyšel, přesvědčil mě, že opravdu dokážu něco jedinečného. Takže jsem se stal součástí a hlasem tohoto projektu.
