Rozjezd koncertní šňůry tu mistr šoku pojal spíš jako veřejnou generálku než regulérní show.
Pouhých 70 minut trvající vystoupení chvílemi připomínalo debatování ve zkušebně, třetinu písní kapele její excentrický frontman ani nedovolil dohrát.
Že si tentokrát na velkou podívanou musí diváci nechat zajít chuť, napověděl management už tím, že řádně akreditovaným fotografům všech médií těsně před začátkem zakázal vstup. Ony by totiž ty fotografie Mansonovi moc dobré promo neudělaly. Zpěvák na brněnském pódiu působil, jako by si skočil do krámu pro rohlíky. Černé triko a černé kožené kalhoty u člověka, který dříve šokoval sadomasochistickými kostýmy, groteskními uniformami a tunami make-upu, působily fádně.
Kolem čtyř tisíc lidí na velodromu, který má kapacitu více než dvojnásobnou, si muselo začátek koncertu téměř vymodlit. Manson začal hrát s hodinovým zpožděním.
Manson v Brněsetlist 1. Four Rusted Horses 13. If I Was Your Vampire (na koncertě nakonec Marilyn Manson nehrál) |
Kytarové riffy první skladby, Four Rusted Horses z nové desky, protínají davy lidí pěkně zostra. "This is the Hell!" deklamuje Manson do davu, nastavuje se mu jako modla a nechává publikum vytleskávat do rytmu.
To se zatím moc nechytá, i další dvě písně - Pretty As A Swastika a Leave A Scar - jsou málo známé novinky. "Díky Brno!" snaží se frontman publikum rozproudit. Posléze už fanoušky i kapelu ale nenazve jinak než "motherfuckers".
Na projekční obrazovky, obscénní polonahé tanečnice či světelnou show, kterými kapela kořenila svá předchozí turné, by lidé v Brně čekali marně. Manson jim naservíroval jen komorní svícení a dvě plachty v pozadí, jednu s parodií na americkou vlajku a druhou s logem dolaru.
Chybějící podívanou zpočátku Mansonův tým nahrazoval komunikací s diváky. Kromě obscénních gest, nadávek a plivanců do lidí házel i lahve s vodou a ručníky. Zvlášť před tím, kterým si zpěvák utíral své nejintimnější partie, ale lidé spíš uskakovali.
Házení všemožnými předměty si ale Manson zjevně oblíbil. Ke smůle vlastních zvukařů, kteří kvůli jeho neustálému rozlévání vody a odhazování mikrofonů zmateně pobíhali po scéně.
V druhé polovině koncertu jako by Manson zahodil i ambici odehrát dobrý koncert. "Ahoj Česká republiko, jsem Marilyn Manson, prasák, alkoholik a feťák, odpouštíte mi mé hříchy?" zařval zběsile do publika. Po sérii energických a vydařených písní Arma-God-Motherfuckin-Geddon, Great Big White World a Dope Show by mu odpustili snad všichni.
Za slušné nazvučení stadionu pod širým nebem zaslouží zvukaři pochvalu, sonická stěna z kytarových riffů se velodromem valí a pokládá solidní základy následným samplům i zpěvu.
Jenže potom se Manson naštve. Když totiž zazní první tóny úspěšného remaku Sweet Dreams od Eurythmics, fanoušci výrazně ožijí. Manson ale kapelu zastaví. Lidé si musí skladbu vyskandovat. "Oukej, zahrajem vám ten blbej song," křikne Manson a kapela začne znovu.
Ale píseň stejně nedohraje. V druhé třetině Manson naběhne ke kytaristovi, začne ho opravovat - zpočátku to vypadá jako nachystané divadélko, ale po několika minutách, kdy komanduje bubeníka, aby přestal hrát, že "už ho bubny nebaví" a kytaristu naopak povzbuzuje "neboj se, zkus to znovu", to přestává být vtipné. Očekávaná gradace nepřichází, píseň vymizí do ztracena.
Čtyřicetiletý muzikant se ještě pokusí atmosféru vrátit zběsilou We´re from America a hitovkou Beautiful People. Tu však na konci, aniž by ji nechal pořádně rozjet, opět utíná. A bez rozloučení odchází.
Lidé stojí zmateně pod pódiem, většina z nich nevěří, snaží se vypískat přídavky. Po patnácti minutách odcházejí i ti nejvytrvalejší. Generálka skončila, Mansona už to jeho "peklo" nebavilo.
Hodnocení iDNES.cz: 40 %
