Manic Street Preachers: Futurology (obal alba)
Nová deska se natáčela v legendárních berlínských Hansa Studios a v Cardiffu, kde má kapela základnu. Album Futurology představuje odklon od žánrově odlišného posledního alba a zachycuje kapelu v její klasické energické, a pro Welšany typické, tvůrčí formě. Prvním singlem z alba je skladba Walk Me To The Bridge, na které kytarista a textař kapely Nicky Wire vysvětluje, jak dříve vznikaly některé texty.
Tracklist albaFuturology |
"Lidé si možná myslí, že tato píseň obsahuje mnoho odkazů k Richeymu, ale to není pravda. Je to o mostu Øresund, který spojuje Švédsko a Dánsko. Kdysi dávno, když jsme přes tento most jeli, byl jsem ze všeho hrozně unavený a uvažoval jsem, že opustím kapelu. Je to o pocitu, který ve mě mosty vyvolávají. Na jedné straně člověk něco opustí a na druhé straně se ocitne na úplně odlišných místech."
Zpěvák James Dean Bradfield popisuje skladbu jako "emocionální evropský cestovatelský song se syntezátory z dob raných Simple Minds." Skladby na albu Futurology byly obecně inspirovány cestami po Evropě, ale i průkopnickým uměleckým duchem modernistického umění z počátku 20. století a nekonformní hudby krautrocku a new popu.
Nicky Wire dodává: "Během našeho posledního evropského turné jsme si vzpomněli, jak jsme dříve cestovali po nekonečných futuristických dálnicích a poslouchali nahrávky Kraftwerk, Neu!, Andyho Weatheralla, Popul Vuh nebo Cabaret Voltaire. Byl to magický pocit."
Na albu se objeví sedm speciálních hostů. Je mezi nimi např. Green Gartside z kapely Scritti Politti. Zazpívá duet s Jamesem Dean Bradfieldem ve skladbě Between the Clock and the Bed, inspirované známou malbou Edvarda Muncha. Německá filmová hvězda Nina Hoss se objeví v disko-punkové skladbě Europa Geht Durch Mich, kterou kapela už hraje na probíhajícím turné.
Manic Street Preachers v Praze v roce 2012
Produkce alba se ujala sama kapela, za pomoci Loz Williamse a Alexe Silvy (spolupráce už na albu The Holy Bible), k mixu vzvala ke spolupráci Craiga Silveye. Obal desky zdobí snímek německé umělkyně Catrine Val, který si kapela sama vybrala poté, co viděla její tvorbu v knize Feminist.
