Kapela Mandrage

Kapela Mandrage | foto: Tomáš Gál

Mandrage vydávají novou desku. Zní jako melancholický rock z baru

  • 2
Mandrage své nové album Po půlnoci oděli do černé kůže a barových neonů. Ve stejném duchu se ponese i turné, jež startuje v únoru v pražském Foru Karlín.

Se zpožděním oproti původnímu plánu vydává kapela Mandrage album Po půlnoci. „Hodně písní jsme nakonec vyřadili, ale všechny jsme zkoušeli nahrát a pracovat s nimi, než jsme zjistili, že nám nejdou nebo se na desku nehodí,“ vysvětluje klávesista kapely František Bořík.

Deska je na první poslech melancholičtější než předchozí nahrávky, ale tak to v barech po půlnoci někdy bývá. „Mám radši zadumanější písně. Udělat opravdu vtipný, až rozjuchaný text je hrozně složité. Ta hranice, kdy je to už najednou blbé, je prostě křehká,“ tvrdí kytarista Pepa Bolan.

Mandrage - Motýli

Z těch skladeb, které zaberou tak říkajíc na první dobrou, lze jmenovat píseň Honolulu o tom, jak je skvělé „mít havaj“, nebo singl Motýli. „A přitom jsme hodně dlouho vybírali ze tří čtyř skladeb a třeba ještě na podzim jsme věděli, že zrovna to bude singl,“ říká Bořík. Což je možná dané i tím, že zrovna Motýli prošli největším vývojem. „Původně to byla taková až karibsky laděná písnička a nakonec z ní vzniklo to, co je teď na desce,“ přidává se bubeník Matyáš Vorda.

Pro festivaly Madrage věří tanečnějším písním jako Motýli nebo Plakáty, ale jsou tu i skladby, které mají podle Bolana „pozitivní výraz, ale zpívá se v nich o smutných věcech“. To možná platí o písni Herečky. „Největší textařské martyrium této desky, vzniklo asi sedm verzí. Původně se zpívalo o šatech, nakonec jsme na to sedli ve třech s Pepou a Martinem Starým z kapely Holden, abychom to vůbec dotáhli,“ líčí Bořík.

Až na některé samply se jak v Praze, tak v berlínských Red Bull Music Studios, kde vznikly dva kousky, nahrávalo živě. „Jde nám vždycky o to, aby písnička fungovala ‚kapelově‘, kdy jsme schopní přijít s nástroji na pódium a odehrát ji. Každá nástavba k tomu už je jen kosmetika,“ říká Bolan.

Na album se tentokrát vešlo třináct skladeb a autorsky se na nich podíleli všichni členové. Tedy s jednou výjimkou. Píseň Malí sráči v nás pochází z repertoáru dívčí punkové skupiny Zuby nehty a vznikla v roce 1993. „Vždy si rádi zahrajeme nějaký cover a přišlo nám fajn vzít si píseň od kapely, kterou dnešní mladá generace už moc nezná,“ vysvětluje Bolan. „Udělali jsme si ji trochu po svým a Zuby nehty nám k tomu dali svolení. Ale spíš si myslím, že z toho budou mít legraci, že kapela jako my, předělává underground.“

Mandrage desku Po půlnoci podpoří koncertním turné, které odstartuje 2. února v pražském Foru Karlín. „Leckdo si Prahu nechává na závěr, ale já myslím, že turné má vypadat dobře od prvního koncertu. Jestli se něco pokazí, tak co. Technické problémy se můžou stát kdykoliv,“ soudí Vorda. Následovat bude Liberec, vyprodané Pardubice, Brno, kde se k vyprodanému koncertu přidal druhý, Ostrava, Plzeň a České Budějovice.

„Před každým turné říkáme, že bude naše technicky nejnáročnější, ale ono to tak prostě je. Snažíme se sami sebe vyhecovat, kam až je v našich možnostech se dostat,“ říká Bolan. Šňůru od šňůry se tak Mandrage učí nové věci i proto, že si produkci zajišťují sami. „Jinak bychom se nedoplatili,“ přiznává Vorda. „A máme štěstí, že máme Matýska, který má spoustu nápadů, a basáka Coopiho, který je manuálně zručný,“ dodává Bořík.

Snímek z focení skupiny Mandrage z roku 2012: