Přesněji řečeno, za jakých podmínek je smysluplná: je k tomu třeba dirigent s výrazným pojetím a orchestr ochotný jeho vizi naplnit.
Mezinárodně proslulý Kout se před koncertem netajil tím, že jakožto emigrant s citlivými vzpomínkami na ztracený domov se Mé vlasti dlouho vyhýbal. Jeho chvíle přišla až nyní - a Kout do ní vnesl své pověstné, téměř až neuvěřitelné citové zaujetí vyvážené intelektem a schopnosti hypnotizéra, jemuž v některých okamžicích stačí pouze stát a působit na orchestr.
Už sledovat jeho gesta a vůbec to, jak Mou vlast naprosto neokázale a přitom hluboce prožívá tělem i duší, bylo fascinující. Jistě, i spousta jiných dirigentů dělá efektní gesta - ale u málokoho si člověk může být tak jist, že jsou zcela upřímná, jako u Kouta.
A hlavně: že mají patřičnou odezvu u muzikantů. Koutovo pojetí bylo výsostně dramatické (koneckonců je to operní dirigent), nervní, členité, plné strhujících kontrastů, odstínů a zlomů, ale přitom nesmírně senzitivní a vyvážené.
Tahle Má vlast rozhodně nebyla symbolické vlastenecké tablo, či dokonce jen pokus o ně, ale životem a elektřinou nabitý děj, který se doslova odvíjel před očima, neutopil se ve zploštěné zvukovosti (takové nezdary se při úvodních koncertech už také daly slyšet) a provokoval posluchačovu fantazii.
Vyšehrad tak nebyl pouze majestátním obrazem, ale energií tepající, posléze zničené lidské sídlo. Vltava nebyla jen obehraná znělka z nádraží, ale vášnivé výjevy ze života na břehu řeky.
Šárka se nemusela číst jen jako stará pověst, ale jako současné prudké drama lásky a zrady. Báseň Z českých luhů a hájů nepůsobila jen jako letní krajina, ale jako lidská dramata pod žárem slunce.
Tábor se nejevil jen jako připomínka slavné minulosti, ale jako příprava ke kterékoli - třeba i současné - válečné vřavě, a rytíři z Blaníku se ani slavnostně nepředváděli, ani se nedali na chaotický úprk, ale organizovaně pádili na pomoc. Zkrátka velké příběhy, jež se mohly odehrát kdekoli.
Orchestr následoval Kouta s velkým zaujetím a nasazením, a přes některá technická klopýtnutí předvedl úctyhodný výkon. Kout prostě dirigoval pro svou vlast - a přitom dal Mé vlasti srozumitelnost doslova kosmopolitní.
 Jiří Kout diriguje Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK během úvodního koncertu Pražského jara. (12. května 2004) |
