Jen těžko lze hudbu Briana Williamse, bývalého člena industriálních pionýrů S. P. K., dnes tvořícího pod hlavičkou Lustmord, vnímat a číst jinak než autorsky. Jiný přístup než plné vnoření se, snaha o dialog s autorem a jeho, ale také vlastním nitrem v podstatě není možný. Lustmord nabízí absolutní svobodu ve vnímání zvuku, o nějž tu jde především.
Jakkoliv bývá Williams prakticky ve všech článcích o něm označován za vynálezce dark ambientu, on sám se proti zjednodušujícímu škatulkování vehementně brání a prohlašuje, že mu jde právě o výsledný zvuk – ten je v jeho kompozicích dominantní. Sytý, znepokojivý, hmatatelný tak, až si na něj chcete sáhnout, promnout jej mezi prsty, splynout s ním.
Promítnout si do něj vlastní názor na svět, životní postoje – v tom spočívá jeho vstřícnost a tím se také Williams svým způsobem vymezuje proti tomu, označí-li někdo jeho tvorbu za temnou. Je taková, pokud ji takovou chcete slyšet. Stejně tak je spirituální a povznášející pro příjemce, hledajícího duchovní stimuly právě v poslechu podobné hudby.
Williams sám sebe charakterizuje jako ateistu a bytostného skeptika. Lidstvo podle něj žije na nedůležité planetě kdesi na okraji rovněž nedůležité galaxie. I tento postoj lze z jeho hudby vyčíst, stejně jako věčné pochyby a nejistotu, což je jeden z hnacích motorů jeho tvorby. Na nové desce Alter se Williams umělecky sešel se švédsko-norskou zpěvačkou Karin Park, jejíž většinou bezeslovný, uhrančivý zpěv je klíčovým prvkem alba. Je paprskem světla v zšeřelých koutech, průvodcem po nehostinných roklinách. Album je díky němu emocionálně nesmírně bohaté.
AlterLustmord & Karin Park |
Není to poprvé, kdy Lustmord k nahrávání přizval vokalisty, viz nahrávku The Word As Power, na niž přispěli Jarboe nebo Maynard James Keenan z kapely Tool. V tomto případě ale pracuje výhradně s jedním hlasem a naplno využívá veškerý jeho potenciál. Začátek Entwined, postavený jenom na hlasu, je katapultem do jiných sfér. Williams odvažuje po miligramech a tvoří hudební fraktály, kdy i kratičký tón a detail v sobě ukrývá celou skladbu. Čas a prostor jsou stlačeny do jednoho okamžiku a výsledkem je naprosté vytržení, odevzdání se.
