RECENZE: Lucie Vondráčková kšeftuje se slovem láska jak na bleším trhu

Zpěvačka a herečka Lucie Vondráčková stále žije ve svém „marmeládovém“ písničkovém světě, kde se uvzdychaně zpívá o lásce na tisíc způsobů a kterého se současné dění na hudební scéně netýká.

Rozhodně se nedá říct, že by Lucii Vondráčkové chyběla píle a odhodlání. Už od dob, kdy coby dívenka v rozpuku na televizní obrazovce zpěvavě škytala, že to co, to co, to co ona ráda, je marmeláda, pravidelně zásobuje své věrné dalšími a dalšími hezkými melodickými písničkami výhradně o lásce.

Lucie to nepochybně myslí upřímně, v jejím procítěném projevu s permanentní slzou na krajíčku není ani stopa nadhledu. Nedostatek soudnosti a vkusu se dal jakžtakž tolerovat u nezralého a nezkušeného mládí, ale od čtyřicetileté zpěvačky, matky dvou dětí, by už člověk nějaký posun očekával.

Nikoliv, Lucie zůstává stejná a svá. Bezelstná, s výrazem zatoulaného štěněte a s tolika do očí bijícími kopanci, až to skoro zavání rafinovaným konceptem.

V paměti zůstává příšerná předělávka skladby Holding Out For A Hero od Bonnie Tyler – „ať je jak vítrrrrrr“ –, přednedávnem se řešila její účast v diletantském filmu Dokonalý polibek scenáristky a režisérky „soudružky četařky Babinčákové“ Martiny Adamcové a situace se nemění ani v případě aktuálního alba Láskověty. Ostatně, co čekat od desky s takovým názvem.

„Nečteš maily ani chaty, ani smutný láskověty“ opírá se do toho v úvodní písni Vzkaz v láhvi pěvkyně hned zkraje, aby bylo okamžitě jasno. Při explodujícím tklivém refrénu, kde pomyslná ručička „kýčometru“ letí na maximum, nejihne jen okoralý cynik a nenapravitelně zapšklý morous.

„Snad jednou budeš číst mezi řádky, vím, že nechci vzít ani slovo zpátky, jednou pochopíš, že tě ráda mám,“ nyje Vondráčková, snad hnána svatým přesvědčením, že je to jen ona a právě ona, která ta láskyplná slova zpívá poprvé. Někdo by jí možná mohl prozradit sladké tajemství, že nic banálnějšího a otřepanějšího už z úst vypustit nemohla.

„Další dopis je tak slaný, odešlu ho za svítání, moře má s ním už své plány, já je znám...“. Opravdu je to celé míněno vážně? Skutečně to není parodie? Nic tomu ale nenasvědčuje, album znovu otevírá v kruzích hudebních publicistů již několikrát propírané téma, kdo jsou a jak vypadají fanoušci Lucie Vondráčkové.

Komu je album určeno? Teenagerům těžko, ti mají jiné favority a sotva je dojme duet s Michalem Davidem Byla to láska a nová verze zpěvaččiny letité písničky Džíny s infantilním textem. Starší generace dá přednost svým favoritům, zbývají snad zpěvaččini vrstevníci, kteří si ji oblíbili v jejích začátcích a od té doby neprošli hudebním vývojem. 

I to jsou ale čistě recenzentovy spekulace a domněnky, neboť ani on se nikdy nestřetl s nikým, kdo by se řadil mezi její posluchače. Přesto nějací být musejí, neboť Lucie Vondráčková jednak stále vydává alba, ergo po nich nějaká poptávka zřejmě bude, jednak se nijak nevyvíjí, čili je jasné, že její publikum tohle chce.

Láskověty

10 %

Lucie Vondráčková

Snad jediné, co se dá brát jako novum, je slovensky zpívaná Tak nebuď prekvapená, což zřejmě souvisí s tím, že autorský tým Láskovět je poskládaný z řad slovenských skladatelů a textařů.

Dál je zbytečné se o desce nějak hlouběji rozepisovat – není o čem. Spotřební hudba není určena k tomu, aby byla pitvána, převracena či rozebírána.

A to ani ze strany posluchačů, kterých se týká. Ti ji zkonzumují, aniž v nich něco zanechá, a jdou zase dál. Ostatní se naivním písničkám Lucie Vondráčkové zdaleka vyhnou, takže je vlastně všechno tak, jak má být.