Ve veřejné anketě porazila loňskou a předloňskou vítězku Anetu Langerovou. Zároveň desátou trofejí dohonila dosavadní rekordmanku Slavíků Hanu Zagorovou.
"Pojď domů!" oslovila svůj čerstvý příspěvek do slavičí sbírky zpěvačka, která letos vydala album Woman a v letošním Slavíkovi získala i absolutně nejvíc hlasů.
Co vám proběhlo hlavou ve chvíli, kdy už bylo vaše vítězství jasné?
Obavy, jestli mám dobře připravenou řeč. Hlavní pro mě bylo totiž poděkování a to, abych na někoho při proslovu nezapomněla. Jsem přesvědčená o tom, že ta cena je odměnou pro celý můj tým, který jsem tenhle rok tedy opravdu nešetřila. Na to, aby měl člověk plné haly, musí dřít celý rok. A na to, aby držel v ruce tuhle sošku, musí opravdu hodně zabrat.
Takže byl pro vás ten rok těžký?
Po pravdě řečeno, tahle námaha mě baví. Mám svoji práci tak ráda, že když jsem jela turné, tak se mi po dvouapůlhodinovém koncertě nechtělo dolů z pódia a klidně bych zpívala dál. Když člověk dělá něco rád, tak ho to neunaví. Jestli mě něco unavuje, tak jsou to ty věci kolem. Příprava, organizace... Kvůli tomu jsem letos neměla prázdniny.
Je pro vás desátý slavík v něčem cennější než ty předchozí?
Myslím si, že bez ohledu na cokoliv zůstane tím nejlepším vždycky ten první. I když i z toho posledního mám samozřejmě velkou radost, to je logické. I proto, že to je ten desátý, jubilejní slavík, který mi na poličce ještě chyběl. S nadšením jsem ho v noci postavila do řady k těm předchozím.
Kde je máte vystavené?
Doma v ložnici. Každé ráno, když otevřu oči, tak je hned vidím. Mám takový hezký pocit, že mám splněno. Jen ta oslava žádná neproběhla, na oficiálním večírku jsem nakrojila dort a běžela domů, protože mě v neděli čekala zkouška na dnešní charitativní koncert v pražském Karlíně. A odtamtud jsem odjížděla hned zase do Brna, kde mě večer čekal také velký koncert s orchestrem. Takže já se zastavím asi až 22. prosince.
Na pódiu jste řekla, že teď už máte jen jedno přání, a odkazovala jste na únor a prezidentské volby...
To bylo zvláštní, jen jsem to naznačila a všichni hned začali spekulovat, jestli nejsem těhotná nebo nechystám něco podobného. Když pak vyšlo najevo, jak jsem to myslela, objevily se různé reakce. Přitom já si myslím, že mám stejné právo jako každý jiný občan říct, na jaké straně stojím. Jen jsem řekla, že držím palce, bylo to lidské gesto, ne politické. Před pár lety jsem si vykoledovala cejch toho, kdo se hrabe do politiky, ale nebyla to pravda. Zastala jsem se jen někoho, kdo to právě potřeboval, a udělala bych to znovu. Od té doby jsem názor nezměnila, neměla jsem k tomu důvod.
Komu straníte v boji o prezidenta, je zjevně zbytečné říkat. Fandila jste na Slavíku někomu z kolegů?
Nadchli mě svým vystoupením Gipsy.cz. A fantastický byl i úspěch Ewy Farné, s tou jsme na sebe navzájem radostí ječely. Ale fandila jsem i Anetě jako vždycky. Za těch patnáct let, co jsem nahoře, už jsem zažila tolikrát, že když se objeví někdo nový, začne se psát o naší řevnivosti. Ve skutečnosti nemám s žádnou kolegyní problém, zvlášť ne s Anetou Langerovou, máme spolu hezký vztah, i když při vyhlašování podobných cen se z nás na chvíli stávají soupeřky. Lidé by se asi divili, ale my si lidsky velmi rozumíme.
