Pětice hudebníků předvedla nově nahranou píseň Nejlepší, kterou znám z dosud posledního řadového alba EvoLucie. Schválně nepíšu „skupina zahrála“, protože Lucie od dob comebacku příliš jako jednolitý organismus nefunguje a o hraní nemohlo být ani řeči, neboť se jednalo o playback.
Ano, druhdy nejpopulárnější tuzemská parta, jejíž nejlepší písničky a koncerty vibrovaly vzrušující energií, se proměnila v páprdy, kteří před televizními kamerami trapně markýrují hru na své nástroje. Nejbolestnější je pohled na znuděného baskytaristu P.B.Ch. a především na Roberta Kodyma, snaživě markýrujícího kytarové sólo, kterého by za současného stavu věcí živě absolutně nebyl schopen. Hlavně, že si pánové neodpustili rádoby bombastický příchod na scénu.
Opravdu mají pánové z Lucie tuhle neskonale trapnou hru na „světové rockové hvězdy“ zapotřebí? Nenajde se nikdo v jejich okolí, který by jim řekl, že pokud nejsou schopni nebo ochotni zahrát písničku v televizi normálně živě, třeba i s nějakým tím kiksem, asi by před kamery s nástroji vůbec neměli chodit? Protože muzika, kterou snad stále ještě mají rádi, by především měla zprostředkovat nějakou emoci. Z tohoto vystoupení ale čišel takový chlad, až bylo nutné si dýchat na zkřehlé prsty.
Co se samotné nově natočené písničky týče, není moc o co stát. Viktor Dyk nezpívá špatně, ale Kollerův rajc a naléhavost v hlase prostě nemá. Uvidíme, jak si poradí s písničkami složenými přímo pro něj. Jestli k nim, a také ke koncertům, hodlá Lucie přistoupit se stejnou vervou a vášní jako k televizní premiéře, bude to jen prodlužování agonie, nic víc.
