Muzikant, který se narodil 18. června 1966 jako František Moravec a ve svém pseudonymu spojil Lou Reeda, oslovení od babičky a německou popovou hvězdu Ninu Hagen, se prosadil jako člen nejpopulárnější české „hospodské kapely“ Tři sestry a jako vynikající textař s nezaměnitelným smyslem pro humor. Pro mnohé je to nejvtipnější český textař vůbec.
Se Třemi sestrami, neboli „Souborem kreténů“, jak se kapela sama nazývá, hraje od roku 1985. „Naši kariéru odstartoval zpěvák Karel Hála, kterej seděl v komisi pro lidový hudebníky a váhajícím komisařům řekl, že jsme docela dobrý,“ vzpomínal Fanánek na začátky kapely, která se dala dohromady počátkem 80. let. S ještě čerstvou občankou v kapse hrál středoškolák Moravec v punkové kapele Spálená tlumivka, do které se na inzerát ve vývěskové službě v pasáži Lucerna přihlásil František Sahula.
Soud potvrdil patnáct let vězení vrahům, kteří ukopali hudebníka Sahulu |
Tento o pár let starší znalec pražského Braníka, později surově zavražděný věčný souputník Tří sester, přitáhl původem Spořilováka Fanánka do čtvrti u pravého vltavského břehu. A hlavně do tamních hospod. „Vytáhl nás na Kovárnu, že nám dají piva, kolik chceme. Byl už plnoletý, ale nám bylo šestnáct, sedmnáct. Dali jsme nakonec každý asi osm desítek a nikdo se na nic neptal,“ vzpomínal po letech Lou Fanánek Hagen na doby, kdy trávili víkendy nejen na Kovárně nebo v další už zaniklé hospodě Bába.
„Hospody sloužily i pro výměnu informací, kde se budou hrát koncerty... Půjčovali jsme si vzájemně knížky, chodili na Klamovku, kam chodil i Čuňas, kolovaly undergroundové časopisy... Hospoda byla jako ostrůvek,“ řekl Fanánek deníku Metro loni, kdy Tři sestry slavily čtyřicáté výročí založení. Kapela se dala dohromady někdy na jaře 1985, kdy ještě fungovala Spálená tlumivka, v branické hospodě Na staré kovárně (známé spíš jen jako Kovárna) - ovšem ještě bez Fanánka, který se přidal až na podzim.
Od té doby se ale - tedy s výjimkou krátkého intremezza mezi červnem a srpnem 1987 - osudy Fanánka a Tří sester spojily nejspíš navždy. Tehdejší student stavební fakulty ČVUT se navíc ujal i role hlavního textaře kapely. To už měl za sebou vážný úraz, v roce 1986 Fanánka u nádraží ve Veleslavíně srazil vlak. „Šel jsem kolem trati a probral se až za tři dny bez nohy. Nepamatuju si z toho vůbec nic,“ řekl v televizním pořadu 13. komnata muzikant, který tehdy přišel o pravou nohu pod kolenem.
Koncem 80. let přitom Fanánek (který nakonec stavařinu dostudoval) a Tři sestry teprve začínali cestu za slávou. Občasné koncerty ovlivňovalo i to, kdo ze členů byl na vojně, o vydání desky si kapela mohla nechat jen zdát. První amatérský demosnímek z roku 1987 se nedochoval, poslechnout se tak dnes dá až záznam z ledna 1988, vydaný o sedm let později jako album Rarity. Premiérovou desku Tři sestry s frontmanem Fanánkem vydaly až po listopadu 1989 a album Na Kovárně to je nářez je dodnes jedna z jejich nejuznávanějších nahrávek.
„Kovárnu jsme nahráli za sedm dní, včetně míchačky. To je dneska nepředstavitelný,“ vyprávěl Fanánek o zrodu prvního alba, na které navázala o rok později neméně úspěšná deska Alkáč je největší kocour. U prvních dvou desek „jsme těžili z toho, co jsme hráli prvních pět let existence kapely, takže jsme ty písničky uměli nazpaměť,“ vzpomínal frontman Tří sester na dřevní doby kapely, jejíž tvorbu hudební publicista Vojtěch Lindaur v Gramorevui nazval folklórem punku a přirovnal ji ke slavným anglickým Pogues.
Už v té době přitom začínal Fanánek pokukovat i jinam, v roce 1992 vydal se svojí vlastní trochu krátkodechou skupinou Hagen Baden desku, na níž zpíval mimo jiné o tom, že Průša je úchyl. Ale zamířil i úplně mimo rockové vody. „Už v roce 1992 jsem napsal text pro Pavla Vítka, čímž jsem dal rovnou najevo, že nebudu dogmatický pankáč. Čili jsem spoustu lidí ‚zradil‘, přestali se mnou sedět v hospodě. Ale to je dobře, ať si myslí, co chtějí. Já nesnáším autority a autoritou je pro mě i příslušnost k nějakému hnutí,“ nechal se slyšet Fanánek.
Dřív jsme mezi koncerty seděli v hospodě, teď plánuju výlety, říká Lou Fanánek Hagen |
Začátkem 90. let si nicméně s jedním hnutím zadal, Tři sestry si tak trochu přivlastnili skinheads, a i členové kapely včetně Fanánka měli ke „skinům“ docela blízko. Nakonec se od nich ale odstřihl. „Když ti deset agresívních lidí terorizuje během koncertu zbytek publika, vlastně za to nechceš bejt zodpodvědnej,“ popsal jednu z motivací Fanánek, podle jehož slov ale Tři sestry „stejně byly pro hodně lidí dlouho fašistická kapela“. Během let ale tohle spojení přeci jen vyvanulo.
Z původně studentsko-hospodské kapely se časem vyklubala jedna z nejznámějších českých polistopadových skupin. Hity jako Život je takovej, Sovy v Mazutu, Na Kovárně to je nářez nebo Zelená časem zlidověly, daří se ale i novějším písničkám, jejichž autoři ale rozhodně neexperimentují. „Některý členové shůry už pouze mávaj/Čas je jako řeka co neteče vzhůru zpět/V pátek i v sobotu při hraní často se stává/Vytanou obrázky večerů z dávnejch let,“ zpívá Fanánek třeba v nostalgickém songu 40 roků.
Tři sestry mají pověst hospodské skupiny, přesto se ale její členové nevyhýbají sportovním aktivitám. Ať už přímo - Fanánek uvažoval o startu na paralympiádě jako vzpěrač - nebo v písničkách. „Bohužel stále vede Ruska/A bitva bude opět prohraná/Naštěstí však oštěp třímá dáma/Která šestým tahem dává mat/Dobrá forma vážně není fáma/Jednadvacátýho srpna já se mohu smát,“ zpívá se v hitu Čtvrtá sestra, složeném po vítězství oštěpařky Báry Špotákové na OH v Pekingu 2008. Před pěti lety kapela nahrála fanouškovskou píseň pro fotbalové Euro, kde ale český tým skončil už ve čtvrtfinále.
RECENZE: Za střízliva se hrát nedá. Život Tří sester je punkovej a jinej nebude |
Fanánek je známý - a od části příznivců Tří sester kritizovaný - i za práci pro popové hvězdy včetně Michala Davida, se kterým ho pojí dlouhodobá spolupráce na písních a muzikálech (je například autorem textu Teď královnou jsem já z muzikálu Kleopatra), ale také hudební a ideový antagonismus „pankáče a popíkáře“ z dob předrevolučních. „Hodně lidí to přečetlo tak, že Fanánek pracuje pro tvář minulýho režimu. Podle mě je to pitomost. Hudba by neměla být spojovaná s žádnou mocí. Jestli někomu jako textař sloužím, tak muzikantovi. A Michal muzikant je, a dobrej,“ řekl ke kritice sám Fanánek.
Otec čtyř dospělých synů z prvního a stále ještě školačky z druhého manželství otevřeně hovoří o tom, že důležitou roli v jeho životě i tvorbě hraje alkohol - ať už pivo, nebo v některých fázích víno. „Měl jsem období, kdy jsem zkoušel abstinovat, ale bezúspěšně. Je to nebarevnej svět... Když jsem nepil, byl jsem hodně smutnej,“ svěřil se v talkshow Honzy Dědka. Na druhou stranu vždycky alkohol kompenzoval častými návštěvami tělocvičny. Součástí jeho života je také kolo, dneska i hodně chodí, třeba na koncerty se někdy vypraví vlakem a poslední kus cesty dojde.
