Skupinu ověnčenou dvěma cenami Grammy tvoří zpěváci Chester Bennington a Mike Shinoda, kytarista Brad Delson, dýdžej Joe Hahn, basista Dave "Phoenix" Farrell a bubeník Rob Bourdon.
Proslavil ji v roce 2000 debut Hybrid Theory, kterého se prodalo na čtrnáct milionů kopií. V hollywoodském hotelu Sunset Marguis o novém albu mluvili Mike Shinoda a Joe Hahn.
Strávili jste v nahrávacím studiu více než rok a vytvořili sto písní. Jak jste z nich vybrali těch dvanáct, které se objeví na novém albu?
Hahn: Byl to volební, velice demokratický systém. Každý z nás měl jeden hlas a mohl ho dát skladbě, která se mu nejvíce líbila. Stejně tak každý mohl předvést svůj nápad.
Shinoda: Neměli jsme žádné omezení v počtu songů, které se nám líbí. Žádný jsme neprotlačovali, buď se líbil, nebo ne. Najednou jsme se dostali dolů k sedmdesáti, k padesáti a potom jen tuctu. Některé z těch nevybraných představíme na koncertech, jiné po přepracování možná na dalším albu.
V čem se Minutes To Midnight liší od vašich dřívějších desek?
Hahn: Myslím, že ty předcházející by se daly přirovnat k prvním epizodám Hvězdných válek. A teď jsme ve fázi, kdy nastala pátá epizoda The Empire Strikes Back. Snad jen s tím rozdílem, že v tom nemáme žádný špatný konec.
Používáte nějaké speciální techniky a nástroje?
Shinoda: Jistě. Používáme nástroje, které jsme nikdy dřív nezkusili. Experimentujeme se starými modely kytar a se vším možným od zesilovačů přes mellotron až po bicí zařízení, které použili Bestie Boys ke své první nahrávce. S tím nám hodně pomohl producent alba Rick Rubin.
Zvolili jste si pro tohle album nějaké téma?
Hahn: Nesnažili jsme se o nějaké speciální téma, naopak jsme vše záměrně nechali otevřené tak, aby si každý mohl vybrat podle svých představ.
Shinoda: Nechtěli jsme být ničím omezeni. Je v tom určitý trik. Pokud si myslíme, že se něčím omezujeme, snažíme se to najít a zbavit se toho. Takže někdy jsme si ani navzájem nepřiznali, že nějakou nahrávku sestřiháme. Tím jsme se pokusili eliminovat něco, co se podobá negativnímu přístupu. Tohle album má skoro schizofrenický zvuk - v tom smyslu, že každá píseň je úplně jiná.
Má titul Minutes To Midnight nějaký specifický význam?
Hahn: Není to žádný čas oznamující konec světa nebo den posledního soudu. Texty a písně vůbec jsou otevřené interpretaci každého posluchače. Já si osobně myslím, že po tmavé půlnoci přichází světlo ve smyslu smrti a obrození. Konec jednoho a začátek druhého.
Dá se říct, že album zahrnuje nejrůznější styly, alternativní rock, rap a další. Na internetu se tvrdí, že hrajete nu-metal. Jak byste to označili vy sami?
Shinoda: To je starý styl a blbost, která vznikla ze škatulkování žánrů. My jsme začali hrát v době, kdy nu-metal a rap rock už existovaly a každý nám říkal, že do nich patříme. Nikdy jsme si nemysleli, že to je správné, i když nás tam lidé po dlouhou dobu zastrčili. Snažili jsme se proto být ještě více mimo tento trend. Například song Breaking The Habit nemá nic společného s nu-metalem nebo rap rockem. Ale to jméno nu-metal se z nějakého důvodu na nás přilepilo. Už jsme toho měli dost a prostě jsme se o to přestali zajímat. Je nám to jedno! Pokaždé se snažíme přijít s nějakým novým stylem, a tak si kritici budou muset pro nás vymyslet nové visačky. Nejlépe nějaké nové slovo, protože nechceme, aby se nějaký styl na
nás hodil.
Změnil vám úspěch život?
Hahn: Můžu mluvit jenom za sebe. Umožnil mi dělat vizuální věci, které jsem si vždy představoval, a samozřejmě pořídit si přístroje, které jsou k tomu potřebné. Myslím si, že díky tomu mám více tvůrčí svobody.
Shinoda: Mně se splnil můj sen malovat, vytvářet ilustrace a grafický design. Často si beru skicář, a když mám volnou chvíli, tvořím i během koncertní šňůry. Podíváte-li se na moji webovou stránku, www.mikeshinoda.com, mám tam řadu kreseb, které jsou na prodej v limitované edici. Peníze ze zisku jdou na stipendium pro studenty uměleckých škol. Také se podílím na výstavách s jinými autory. Líbí se mi, že jim je jedno, jestli zpívám v nějakém bandu, ale že je zaujaly moje výtvory. Ale musím přiznat, že podobná setkání potřebuji co nejčastěji, abych se ostatním vyrovnal.
Takže ještě nemusíte chodit s bodyguardy po ulici?
Oba: Ne, jen v Česku.
Opět se vracíte do Česka. Na co se kromě fanoušků v Praze nejvíce těšíte?
Shinoda: Oblíbili jsme si českou kuchyni a hospůdky s fascinující atmosférou a zamilovali si pohled z Novotného lávky na Hradčany a Karlův most.
