RECENZE: Zpěvák Rammstein natočil dost dekadentní komedii

V projektu Lindemann se oslavují potraty, vzývá vzájemné počurávání a polykání prášků, jež vyřeší všechno. Bizarní svět zpěváka kapely Rammstein ožil v angličtině.

Till Lindemann z kapely Rammstein | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Zatímco Rammstein odpočívají, jejich frontman Till Lindemann se rozhodl dál rozvíjet svoji fabriku na přesně cílenou dekadenci a provokaci. Podle názvu by se mohlo zdát, že album Skills In Pills je jeho sólová prvotina.

Ve skutečnosti se ale pod značkou Lindemann skrývá společný projekt se švédským hudebníkem Peterem Tägtgrenem, který je známý z deathmetalové kapely Hypocrisy či industriálního projektu PAIN.

Skills In Pills

Autor: Lindemann

CD, 499 korun

Hodnocení­: 70 %

Nestyď se

Je až překvapivé, jakou míru smyslu pro nekorektní humor ti dva na albu projevují. Deska připomíná hlučnou burlesku, v níž se promenují ženy s penisy, otcové oslavují radost z potratu a kostelní varhany uvozují apokalyptickou zpověď o lásce k tlustým dívkám, se kterými se dá souložit jako na smažených hranolcích.

Co se textů týče, Till Lindemann vlastně nedělá a nezkouší nic moc jiného, než co mu vždy fungovalo u Rammstein. Jen ten jeho pobavený škleb nad v rámci norem pobuřujícími věcmi, které vypouští, je v tomto případě ještě zřetelnější a čitelnější.

„Prosím, stoupni si, roztáhni nohy. Já si lehnu a kouknu, jak se třese,“ zpívá například Lindemann v závěrečné písni Golden Shower, v níž slovy „nestyď se“ prosí o počurání.

Příliš šoku škodí

Ani hudebně se Lindemann příliš nevzdalují tomu, jak vidí svět Rammstein. Možná tu nad kytarami zní více syntezátorů a občas se najde taneční rytmus, ale základ tvoří střídání naléhavých slok s Lindemannovým vtíravým hlasem a efektních, sloganovitých refrénů, v nichž duní a hřmí kytary tak, aby to slyšeli i na mravnostním v konzervativním Polsku a nějakým pěkným zákazem přivedli desku do řečí. Je poměrně snadné najít v projektu Lindemann analogii s tím, čemu se u nás věnují lidé kolem kapely Vanessa a ostatně i frontman Samir Hauser ve svých bočních a sólových projektech.

Touha prozkoumat dno a vybrousit z něj šok je zábavná, ale má svoje limity. V takovém množství, intenzitě a hudební předvídatelnosti, jakou předvádí Lindemann, nakonec i ty největší provokace v tolika vrstvách vyvolávají spíše než odpor nebo dětinské nadšení jen znuděné zívnutí, i když stále s lehce povytaženým obočím.