Dílo Francesca Cavalliho je zajímavým průhledem do Benátek 17. století, které již tehdy měly veřejné operní divadlo. Opera tu tedy nebyla spojena s aristokratickými dvory. V Benátkách museli autoři zaujmout bohaté obchodníky, kteří se chtěli bavit po svém. Příběh vypráví o nymfě, kterou svede bůh Zeus v podobě bohyně Diany, kterou zase miluje pastýř Endimione. Děj je prošpikován šťavnatým humorem, často inspirovaným commedií dell’arte, ale také cituplnými melodiemi. Když žárlivá Diova manželka promění sokyni v medvědici, Zeus ji vyzdvihne na oblohu, aby zářila jako souhvězdí.
Francesco Cavalli: CalistoCollegium Marianum Letní slavností staré hudby Státní opera, 6.srpna 2015 |
Tato opera může zaujmout i dnešní publikum, jak dokazují některé zahraniční produkce dostupné na DVD či YouTube. Pokud by se však mělo hrát v prostoru Státní opery či jiného podobného divadla, muselo by jít o plnohodnotnou inscenaci, skutečně zrežírovanou, herecky vypracovanou, s patřičnou výpravou, kostýmy a jevištními efekty. To je přirozeně mimo možnosti nízkorozpočtového hudebního festivalu.
Ten nabídl jakousi poloscénickou verzi, v níž zpěváci spíše jen komentují děj odehrávající se na malém loutkovém divadélku postaveném na jevišti. Jenže i když byla scéna částečně přizpůsobena a vysunuta dopředu, loutky se přes všechen svůj půvab v prostoru ztrácely. Diváci, kteří seděli dál než v prvních několika řadách, si jejich „výkony“ i legrácky mohli jen těžko vychutnat.
Navíc, při vší úctě k Haně Blažíkové nebo Tomáši Královi, taková produkce by by potřebovala i zpěváky s většími hlasy, schopnými zpívat robustněji, emocionálněji. Největším přínosem tak byla hra souboru Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové, ale lepší by bývalo uvést loutkovou verzi v nějakém komorním prostředí jako vlastní parafrázi na Cavalliho operu.
Rozpačitý výsledek pokusu o operu ovšem nic nemění na celkovém dojmu z festivalu. Letní slavnosti staré hudby patří k nejvýraznějším přehlídkám klasiky u nás.