Scéna z opery Calisto

Scéna z opery Calisto | foto: Jiří Sláma

Loutky v opeře jsou zábavné, ale barokní divadlo chce víc

  • 0
Letošní ročník Letních slavností staré hudby uzavřelo ve čtvrtek představení barokní opery Calisto ve Státní opeře, na němž se podílel i divadelní soubor Buchty a loutky. Dobrý nápad ovšem tentokrát přece jen nebyl zcela domyšlen.

Dílo Francesca Cavalliho je zajímavým průhledem do Benátek 17. století, které již tehdy měly veřejné operní divadlo. Opera tu tedy nebyla spojena s aristokratickými dvory. V Benátkách museli autoři zaujmout bohaté obchodníky, kteří se chtěli bavit po svém. Příběh vypráví o nymfě, kterou svede bůh Zeus v podobě bohyně Diany, kterou zase miluje pastýř Endimione. Děj je prošpikován šťavnatým humorem, často inspirovaným commedií dell’arte, ale také cituplnými melodiemi. Když žárlivá Diova manželka promění sokyni v medvědici, Zeus ji vyzdvihne na oblohu, aby zářila jako souhvězdí.

Francesco Cavalli: Calisto

60 %

Collegium Marianum

Letní slavností staré hudby

Státní opera, 6.srpna 2015

Tato opera může zaujmout i dnešní publikum, jak dokazují některé zahraniční produkce dostupné na DVD či YouTube. Pokud by se však mělo hrát v prostoru Státní opery či jiného podobného divadla, muselo by jít o plnohodnotnou inscenaci, skutečně zrežírovanou, herecky vypracovanou, s patřičnou výpravou, kostýmy a jevištními efekty. To je přirozeně mimo možnosti nízkorozpočtového hudebního festivalu.

Ten nabídl jakousi poloscénickou verzi, v níž zpěváci spíše jen komentují děj odehrávající se na malém loutkovém divadélku postaveném na jevišti. Jenže i když byla scéna částečně přizpůsobena a vysunuta dopředu, loutky se přes všechen svůj půvab v prostoru ztrácely. Diváci, kteří seděli dál než v prvních několika řadách, si jejich „výkony“ i legrácky mohli jen těžko vychutnat.

Navíc, při vší úctě k Haně Blažíkové nebo Tomáši Královi, taková produkce by by potřebovala i zpěváky s většími hlasy, schopnými zpívat robustněji, emocionálněji. Největším přínosem tak byla hra souboru Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové, ale lepší by bývalo uvést loutkovou verzi v nějakém komorním prostředí jako vlastní parafrázi na Cavalliho operu.

Rozpačitý výsledek pokusu o operu ovšem nic nemění na celkovém dojmu z festivalu. Letní slavnosti staré hudby patří k nejvýraznějším přehlídkám klasiky u nás.