Lenny Kravitz 2. června 2018 v pražské O2 areně

Lenny Kravitz 2. června 2018 v pražské O2 areně | foto:  František Vlček, MAFRA

RECENZE: Lenny Kravitz si drží úroveň, jen by nemusel tolik kázat

  • 0
Americký zpěvák a multiinstrumentalista Lenny Kravitz přišel se silnou deskou Raise Vibration, kterou shazují hlavně místy příliš kazatelské texty. Nicméně po hudební stránce je to opět lahůdka.

Lenny Kravitz je úkaz. Muzikant, který si stále dokáže na desku nahrát většinu nástrojů, ani teď nezklamal. Jeho typická směs rokenrolu a funku s jistými soulovými náznaky je pořád neodolatelná.

Raise Vibration

70 %

Autor: Lenny Kravitz

Úvodní skladba We Can Get It All Together má spoustu zvonivých kytar a nese se v příjemném středním tempu. Titulní píseň nejprve drásá řadou zastavení a podmanivým rytmem odťukávaným na buben, aby se rozjela do klávesami zalité mezihry a nakonec se vrátila se surovostí hudebně moderně navazující na Lennonův dávný feťácký epos Cold Turkey. V úplném závěru pochopíme i úvodní jednoduchý rytmus – to když přejde do tradičních indiánských zpěvů.

Silný zůstává také pilotní singl It’s Enough!, doširoka rozkročená pecka postavená na chytlavém basovém groovu a odkazující k hodně oldschoolové muzice. Z opačného ranku zaujmou lovesongy Gold Dust nebo I’ll Always Be Inside Your Soul, ne snad vyloženě pomalé písničky, ale rozhodně méně rozjeté. A stejně jako třeba 5 More Days ‘Til Summer vše ve standardní kravitzovské kvalitě. Zjevením je potom podle všeho velmi osobní skladba Johnny Cash, kde se se ztrátou matky vyrovnává s odkazem na Cashe a jeho partnerku, zpěvačku June Cartertovou.

Lenny Kravitz - Low

Magazín Rolling Stone desku chválí i za politické poselství, konkrétně je tu řeč o tom, že většina skladeb byla „zamýšlená jako hymny odporu v Trumpově éře“ a Kravitz zde káže o „neštěstích tohoto světa“. To je dnes běžný narativ mnoha umělců a nic proti tomu. Problém je v tom, když to Kravitz, jinak nohama pevně na zemi, dělá poněkud humpoláckým způsobem. Protože co jsou nám platné skvělé melodie, kterých je deska plná, když autor přijde s až příliš zjevnými a chtělo by se říct dokonce banálními pravdami typu „válka neskončí, dokud budeme házet bomby, házet bomby, házet bomby“, jak zpívá v písni Who Really Are the Monsters?

Podobně kazatelské texty nejsou něco, co by nahrávce pomáhalo. Naštěstí je to jen drobný kaz na jinak zdařilém obrazu. Ostatně ve stejné písni si později vypomáhá dalšími obraty, které sice rovněž nejsou z nejobjevnějších, ale aspoň se rýmují: „It’s all about the money, it’s all about the fame, it’s all about control, it’s all about the game.“

Takže Kravitz tu naštěstí pořád drží vysokou úroveň, na jakou jsou jeho posluchači zvyklí. Oba singly z alba – Low a It’s Enough zazněly i v červnu v pražské O2 areně a fanoušci je náležitě ocenili. Pokud k tomu ještě hudebník udrží politické poselství aspoň trochu na uzdě a zdrží se zbytečné doslovnosti, je poslech alba Raise Vibration pravým požitkem.