Sestry Lovellovy alias skupina Larkin Poe | foto: Bree Marie Fish

Je mezi námi silné pouto, nejen muzikantské, říkají Larkin Poe

  • 3
Sesterská bluesrocková kapela Larkin Poe letos hned dvakrát zavítá do Česka. Poprvé na festival Colours of Ostrava, podruhé v listopadu do pražského Lucerna Music Bar.

„Koncerty jsou důvod, proč děláme muziku,“ shodují se Rebecca a Megan Lovellovy. Na otázky odpovídaly souběžně a vzájemně se doplňovaly.

V loňském roce jste vydaly dvě alba – Self Made Man a Kindred Spirit. Přijít s dvěma deskami za rok se moc často nestává…
To je pravda, ale rok 2020 v mnoha ohledech dost zvláštní. Díky pandemii jsme měly víc času na pobyt ve studiu, takže jsme pracovaly na písničkách a natáčely jsme. Na obě jsme velmi pyšné, líbí se i našim fanouškům.

Kindred Spirit je deska předělávek, co předcházelo jejímu vzniku?
Před několika lety jsme začaly s natáčením videí, na kterých hrajeme převzaté písničky. Moc nás to jednak bavilo, jednak jsme díky tomu naučily dost věcí o skládání a tak. Je to prostě skvělá škola. Ta videa se mezi fanoušky, a nejen mezi nimi, šířila jako virál a dost lidí nám psalo do komentářů, jestli bychom nějaké coververze nechtěly nahrát. Tak jsme si řekly, proč ne? Teď je na to čas, takže jsme se pustily do práce a udělali tohle album. Je to dárek všem fanouškům, kteří nás o něj žádali.

Na soupisce skladeb figurují jména jako Elvis Presley, Robert Johnson, Phil Collins nebo Neil Young. Podle čeho jste vybíraly skladby k předělání?
Většinou to jsou písničky, které nás provázejí už od dětství. Máme rády hodně muziky, neuzavíráme se jen do jednoho žánru. Proto jsou tam tak rozdílná jména jako třeba právě Elvis nebo Phil Collins. Jedno ale mají společné – jsou to skutečné hudební osobnosti a zpracovat jejich skladby po svém jsme braly jako opravdovou výzvu.

Měly jste před natáčením jasno, jak tu kterou píseň uchopit a co byste ji chtěly vtisknout vlastního a osobitého?
Chtěly jsme především, aby zněly nově, čerstvě. Nemělo cenu je přehrát tak, aby zněly jako originál. Písně jako Rockin’ In The Free World nebo (You’re The) Devil In Disguise jsou tak notoricky známé, klasické, že jsme je chtěly předvést v novém světle, trochu překvapivě. Víte, máme mezi sebou opravdu silné pouto, jak muzikantské, tak sesterské, takže jsme se okamžitě shodly na tom, jak by tahle deska měla znít. A jsme na ni opravdu pyšné.

Pojďme k albu Self Made Man, na níž je výhradně váš autorský materiál. Jak byste ji charakterizovaly v porovnání s vašimi předchozími nahrávkami?
Je mnohem více inspirovaná našimi životy. V roce 2019 jsme strávily hodně času na cestách, hrály jsme na mnoha místech, setkaly jsme se se spoustou lidí, viděly jsme, jak si publikum na koncertech zpívá naše písničky. Byly jsme prostě plné nových zkušeností, což se na tvorbě Self Made Man odrazilo. Je to euforická, nebojím se říct v dobrém slova smyslu bombastická deska. Extrovertnější, otevřenější než naše minulé věci.

Na koncertech působíte velmi uvolněně – usmíváte se, tančíte, evidentně si je užíváte.
Koncerty jsou pro nás vším, strašně nás baví hrát živě, stát tváří v tvář lidem, kteří mají rádi naši hudbu. Je to jeden z důvodů, proč děláme to, co děláme.