„Jsi Čech, Čech, Čech,“ nejen tahle skineadská čtverylka se nesla v sobotu večer nad plochou v pražských Letňanech. Zhruba v tom místě, kde před pár lety režiséři Remunda s Klusákem natáčeli svůj Český sen. Což je sice nezamýšlená, ale o to komičtější konotace, kterou už pár dní dopředu právem ironizoval český internet.
Daniel Landa se pokaždé, když na to přišla za posledních dvacet let řeč, vehementně distancoval od své skinheadské, tedy náckovské minulosti. „Orlík byl hřích mládí.“ Jasně, kdo z nás někdy v dětství neukradl v samoobsluze žvejkačku. Ale už jsme velcí a na klukoviny nás neužije.
A ejhle: Velekoncert! Velekněz, anebo třeba kouzelník Žito, předstoupí před dav svých věrných (hololebých i vlasatých, a po svém boku dokonce i s dreadatými) a za mocného skandování ve svých skoro sedmačtyřiceti zase pár žvejkaček šlohne. Jenže už to není taková legrace jako v dětství, už to není mladická nerozvážnost.
Ta písnička, i ty další od Orlíku, kromě svojí nekonečné tuposti, sama o sobě není samozřejmě nijak právně závadná. A není voláno po její cenzuře. Jde o celkový kontext. Jde o to, že Orlík prostě prokazatelně byla kapela, která hlásala odporné názory. Kapela, při jejíchž koncertech docházelo k hnusným věcem. Kdo pamatuje začátek devadesátých let, ví, o čem je řeč.
A je skutečně úplně jedno, do jaké „dějové“ ambaláže připomínky tohoto typu zabalí. Je možné, že Landa teď bude všude vyprávět, že písničky Orlíku na Velekoncertě hrál proto, aby pohlédl pravdě (tedy své takzvané kontroverzní minulosti) do očí a podobné nesmysly. Ale proč odvážně pohlížet do očí pravdě, kterou každý zná? Tedy každý, kdo ji znát chce?
V českém národě existují dvě sorty lidí, tedy z těch, co Landu nějak vnímají. Ti, kteří jej milují nebo na něj v podstatě nemají žádný názor, ale jeho tvorbu konzumují. Těm samozřejmě nějaké opětné přihlášení k Orlíku nejen nevadí, ve většině ho prostě vůbec neřeší a budou si dál s chutí podupávat landovské „valčíky“.
A pak jsou ti druzí. Kteří Landu prostě nemají z mnoha důvodů rádi. Ve stručnosti: jeho písničky jim připadají hloupé, agresivní, jeho proklamované názory a obrovské pozérství jsou pro ně nepřijatelné. Možná se příslušníci této skupiny čas od času v minulosti přistihli při pochybnosti, jestli nakonec tomu Landovi nekřivdí.
Jestli on to ten dobrý chlapec, který přece třeba postavil na Vyšehradě se svými spolurytíři to dětské hřiště, nakonec přece jen nemyslí všechno dobře. A jestli vlastně neprávem netrpí, ve svém pokročilém středním věku, za nějaký úlet z doby, kdy byl mladý ňouma, který nevěděl, co se sebou. Jsme vám vděčni, Danieli, že jste nás na svém Velekoncertě těchto pochybností zbavil.
