RECENZE: Lana del Rey je na nové desce zběsile klidná

Americká zpěvačka Lana Del Rey, milovnice retra a nostalgie, konečně vydala několikrát ohlašovanou a kvůli pandemii odloženou desku Chemtrails Over The Country Club.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Lana Del Rey

První písnička White Dress zaskočí v krku. Těžko říct, čí byl nápad nazpívat ji tak nepřirozeně seškrceným hlasem, ale příliš poslouchat se to nedá. Album tak doopravdy začíná až s titulní Chemtrails Over The Country Club, v níž Lanin zpěv už zní tak, jak ho dobře známe. Odtažitě, nezúčastněně, zároveň ale zasněně. Jako kdyby si zpívala sama pro sebe a moc nedala na to, co tomu kdo řekne.

Takto už se zpěvačka ostatně profilovala v průlomové písni Video Games a získala si tím mnoho příznivců. Je to vítaná alternativa k úporně se vnucujícím zpěvulím, jimž málem vypadnou oči z důlků, jak se snaží přesvědčit o tom, že do zpěvu dávají celé své srdíčko. Lana Del Rey na to jde opatrněji a rafinovaněji, její písničky jsou poklidné, vzdušné, plné volných prostor, do nichž si můžeme vpisovat vlastní zážitky a příběhy. Zaujmou vlastně jakoby „mimochodem“, bez předchozího varování se v pravý čas vytasí s úchvatnou melodickou linkou. O pozornost si říkají tiše, o to naléhavěji.

Oproti předchozí desce Norman Fucking Rockwell! je novinka střídmější, intimnější. Píseň Love Me Like A Woman je postavená na zvuku piana a do ztišeného hudebního doprovodu se Lana vyzpívává z touhy po lásce: „nech mě milovat tě jako žena/dovol mi obejmout tě jako dítě/mluv ke mně v písních a básničkách/nedopusť, abych zahořkla“.

Chemtrails Over The Country Club

75 %

Lana Del Rey

V příznačně pojmenované Wild At Heart jako kdyby opisovala příběh ze stejnojmenného filmu Davida Lynche. Sunset Boulevard, záblesky kamer, cigaretový kouř a hlavní hrdinka na útěku: „Když mě miluješ, budeš mě milovat i nadále, protože uvnitř svého srdce jsem divoká…“. A znovu, text nabitý energií a dějem Lana Del Rey předkládá v pomalém tempu a jakési strnulé atmosféře bezčasí. Je v tom elektrizující napětí. Nic se neříká naplno, vše je jen naznačeno.

Lana Del Rey ve svých písních odmítá cokoliv řešit, programově nechce „zaujmout stanovisko“. Popisuje, co vidí kolem sebe, přivádí na scénu ztracené existence, nicméně řešení nenabízí. Pokud tedy řešením není určitý eskapismus, který její vlastní od začátku. Je to ona záliba v retru, poohlížení se po starých časech, nostalgické oprašování estetiky 50. a 60. let.

Není na tom nic špatného, ostatně i zmíněný David Lynch, formálně buřič a postmodernista, je v hloubi duše milovník až kýčovitě krásných happyendů a jeho filmy jsou zhusta protknuty sentimentem, byť zironizovaným. Její přístup k věci není tak zauzlovaný, i tak díky němu stále na popové scéně vyniká a je okamžitě rozpoznatelná. Což je velká devíza.

Hlídací kočka

Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.

Sledovat interpreta Lana Del Rey