Mělo vaše moderování Medúzy vliv na to, že vydáváte desku?
Ne. Kapela funguje od mých patnácti let. Saxofonista Nikos s námi začínal, když mu bylo třináct. Do televizní Medúzy jsem se dostal asi před třemi lety - přihlásil jsem se na konkurs a vyhrál ho. Jednu chvíli jsem si dokonce říkal, že by mi účinkování v Medúze mohlo spíš uškodit.
Měl jste před očima rozpačitou hudební kariéru kolegy Bořka Slezáčka?
Stáli jsme o to, aby publikum vědělo, že jsme kapela, která normálně hraje. Lidi si člověka někdy zaškatulkují a řeknou: aha, to je ten trouba z komerčního pořadu. Nemyslím si, že Medúza je komerční pořad. Nabízí široký výběr muziky a já jsem něco jako zprostředkovatel. Nevnucuji divákům ani své oblíbence Gorillaz nebo Radiohead. Teď už beru své moderátorství s nadhledem. Jednou jsme přijeli na koncert a lidi na mě křičeli: Medúza! Potěšilo mě, když zjistili, že jsme na jejich straně.
Co je podle vás pop?
Skupiny Fun Lovin Criminals, Morcheeba, M People, Jamiroquai. Líbí se mi uvolněná muzika, která se dobře poslouchá a má atmosféru.
Vaše muzika se dotýká hip hopu, pohráváte si i s taneční hudbou. Držíte se vůbec nějakého stylu pevněji?
Nám sedí srovnání s bigbítem. Na koncertech zníme tvrději. Ale já vlastně naši hudbu přesně nepopíšu. Nechceme být za každou cenu moderní. Teď letí taneční scéna, která je velmi široká. Vybrali jsme si z ní, co se nám hodilo, a přidali to do muziky jako koření. Líbí se nám přístup Tata Bojs, kteří dělají písničkové taneční songy. To nás láká - mít současný zvuk, ale nepotlačit původní výraz kapely. Naše hudba je jako puzzle, více než o stylech vypovídá o pocitech. Kdo žije a nepřežívá, tomu se může Kryštof líbit.
Zmínil jste Tata Bojs. Proto jste si vybrali jako producenta jejich spolupracovníka?
To byla spíš náhoda, za kterou jsme vděční. Dušan Neuwerth jednak přivedl do studia bubeníka Tata Bojs Milana Caise, který si s námi nakonec střihnul jednu věc. Najednou jsem zjistil, že se setkávám se svými idoly a začínám si s nimi tykat. Třeba s Priessnitz, na kterých jsem od patnácti let vyrůstal a jsou o generaci starší. A teď s námi mluví jako se sobě rovnými. Je to příjemné, když přijede Cais a řekne: Přišel jsem se podívat na váš koncert.
Vaše texty vznikají na základě fantazie, nebo skutečných příběhů?
Je to různé. Píseň Lolita je věnovaná jedné osobě. Vznikla ve chvíli, kdy mi končil vztah, vyplivl jsem ji najednou. Celých pět let šlo ze mě ven. Kluci říkají, že teď jsou písničky veselejší, ale já stejně skládám v depresích. Napíšu písničku ve svých nejhorších pocitech. Prvky veselosti nebo hravosti jim pak dodají kluci.
Magnetické pole, název desky i písně, má působit gravitačně?
Ano, chtěli bychom posluchače přitáhnout a udržet si je.
Ne. Kapela funguje od mých patnácti let. Saxofonista Nikos s námi začínal, když mu bylo třináct. Do televizní Medúzy jsem se dostal asi před třemi lety - přihlásil jsem se na konkurs a vyhrál ho. Jednu chvíli jsem si dokonce říkal, že by mi účinkování v Medúze mohlo spíš uškodit.
Měl jste před očima rozpačitou hudební kariéru kolegy Bořka Slezáčka?
Stáli jsme o to, aby publikum vědělo, že jsme kapela, která normálně hraje. Lidi si člověka někdy zaškatulkují a řeknou: aha, to je ten trouba z komerčního pořadu. Nemyslím si, že Medúza je komerční pořad. Nabízí široký výběr muziky a já jsem něco jako zprostředkovatel. Nevnucuji divákům ani své oblíbence Gorillaz nebo Radiohead. Teď už beru své moderátorství s nadhledem. Jednou jsme přijeli na koncert a lidi na mě křičeli: Medúza! Potěšilo mě, když zjistili, že jsme na jejich straně.
Co je podle vás pop?
Skupiny Fun Lovin Criminals, Morcheeba, M People, Jamiroquai. Líbí se mi uvolněná muzika, která se dobře poslouchá a má atmosféru.
Vaše muzika se dotýká hip hopu, pohráváte si i s taneční hudbou. Držíte se vůbec nějakého stylu pevněji?
Nám sedí srovnání s bigbítem. Na koncertech zníme tvrději. Ale já vlastně naši hudbu přesně nepopíšu. Nechceme být za každou cenu moderní. Teď letí taneční scéna, která je velmi široká. Vybrali jsme si z ní, co se nám hodilo, a přidali to do muziky jako koření. Líbí se nám přístup Tata Bojs, kteří dělají písničkové taneční songy. To nás láká - mít současný zvuk, ale nepotlačit původní výraz kapely. Naše hudba je jako puzzle, více než o stylech vypovídá o pocitech. Kdo žije a nepřežívá, tomu se může Kryštof líbit.
Zmínil jste Tata Bojs. Proto jste si vybrali jako producenta jejich spolupracovníka?
To byla spíš náhoda, za kterou jsme vděční. Dušan Neuwerth jednak přivedl do studia bubeníka Tata Bojs Milana Caise, který si s námi nakonec střihnul jednu věc. Najednou jsem zjistil, že se setkávám se svými idoly a začínám si s nimi tykat. Třeba s Priessnitz, na kterých jsem od patnácti let vyrůstal a jsou o generaci starší. A teď s námi mluví jako se sobě rovnými. Je to příjemné, když přijede Cais a řekne: Přišel jsem se podívat na váš koncert.
Vaše texty vznikají na základě fantazie, nebo skutečných příběhů?
Je to různé. Píseň Lolita je věnovaná jedné osobě. Vznikla ve chvíli, kdy mi končil vztah, vyplivl jsem ji najednou. Celých pět let šlo ze mě ven. Kluci říkají, že teď jsou písničky veselejší, ale já stejně skládám v depresích. Napíšu písničku ve svých nejhorších pocitech. Prvky veselosti nebo hravosti jim pak dodají kluci.
Magnetické pole, název desky i písně, má působit gravitačně?
Ano, chtěli bychom posluchače přitáhnout a udržet si je.
 Ostravská kapela Kryštof, zcela vpravo zpěvák a autor písní Richard Krajčo. |
