Následovnice úspěšného debutu Postcards otevírá podle kapely novou etapu jejího bytí. Proto ten jednoduchý název.
„Říkáme tím, že fungujeme, že jsme silnější než dřív a začínáme novou éru,“ tvrdí bubeník Radek Tomášek. „Ta deska je o nás. Vlastně jsme chtěli zjistit, co v nás je a jací jsme,“ dodává nový člen Clou, baskytarista Štěpán Farkaš.
Obměnili jste sestavu. Proč?
Radek: Za to mohl nenadálý odchod našeho basáka. Odešel v den koncertu. Těsně před začátkem zavolal, že nepřijede, že už ho to nebaví. Odehráli jsme to bez něj a říkali si, že to je konec. Ale nakonec jsme to ustáli a začali hledat nového basáka. Našli jsme Štěpána Farkaše na záskok a záhy jsme zjistili, že si rozumíme lidsky i hudebně, takže jsme zase čtyři.
Vážně jste mysleli na to, že kapelu úplně rozpustíte?
Radek: Ano, protože my jsme ji vnímali vždycky jako partu kamarádů, čtyř lidí, kteří jsou nenahraditelní. A když Bugsy odešel, chyběla nám srdcově jedna čtvrtina. Ale zjistili jsme, že nahraditelný je. Kapela i teď funguje jako rodina.
Pořád se nechcete vzdát civilních zaměstnání a hudbu berete jako koníčka?
Radek: Ano. Nemusíme se ohlížet na to, jestli naše hudba bude úspěšná, jestli nás uživí. Vyhovuje nám to. Nechtěli jsme žít ve strachu, jak to bude příští týden nebo měsíc. Tohle bereme jako lepší cestu než se cpát nahoru.
V čem se vaše nová deska nejvíc liší od debutu?
Štěpán: Podle mě je jiná už proto, že kapela má jinou sestavu, což se odrazilo i na skládání písniček. Zároveň jsme chtěli, aby to album bylo i o nás. Rae říká, že je černobílá. Je čistě rocková s kytarami bez příměsi samplů, pian a ostatních nástrojů, nejsou tam ani žádní hosté. A kluci jsou starší, už netočí hudbu podle vlastních vzorů v amerických kapelách, dělají to tak, jak skutečně chtějí. To přemýšlení o hudbě se změnilo, takže i ta deska už je dospělejší, než bylo Postcards.
Máte pocit, že už jste našli svou pravou parketu?
Štěpán: Myslím, že bude ještě dlouho trvat, než se najdeme úplně. Kapela se pořád vyvíjí, a my vlastně ani nechceme mít jasno v tom, co chceme dělat. Spíš víme, jakým způsobem to chceme dělat. I proto je ta deska výrazně jiná než Postcards. Je rozmanitější. Při Postcards to byla parta kluků, kteří začínají dělat muziku, která je baví, a chtějí to všem ukázat. Tahle deska je přemýšlivější, pro někoho to bude možná na škodu, ale rozhodně je mnohem odhodlanější než ta první. Byla dělaná s jasnějším cílem.
