Z umělců, kteří byli pozváni, aby zazpívali Gottovy písně, jste byl asi nejmíň známý. Jak vypadala vaše cesta do O2 areny?
Že vzpomínkový koncert bude, jsem slyšel už na začátku roku.
Napadlo vás, to by bylo super, kdybych si tam taky mohl zazpívat?
Samozřejmě, ale nic jsem pro to neudělal. Nechtěl jsem se nikam tlačit a nechal to být. Jenže pak jsem šel jednou nakoupit, v kapse mi zazvonil telefon, koukám, neznámé číslo a ta neberu, takže jsem jako vždy napsal: Prosím, napište mi SMS, ozvu se. Během minuty mi přišla zpráva: Dobrý den, chtěla bych s Vámi na chvilku mluvit, Ivana Gottová. V tu chvíli jsem zapomněl, že potřebuju jít do obchodu, udělal jsem si kolečko kolem parčíku, dvakrát jsem se nadechl, sedl si na lavičku a zavolal zpět.
Zažil jsem divačky, které si do sálu vzaly tašku plnou mražených kuřat, jiné zase dorazily s kufrem a psem, když jim u vstupu zakázali psa, snažily se ho schovat v tom kufru, a když jim nedovolili kufr, tak ho i se psem uvnitř daly do šatny.
