Sedmašedesátiletý Sempé je zde znám takřka výhradně jako člen dua Sempé - Goscinny, jež má na svědomí čtenářsky tak úspěšné příběhy party malých rošťáků. Ale knihy - jež svíral v podpaždí český kreslíř Jiří Slíva, který čekal ve frontě na Sempého autogram spolu s ostatními, - o Mikulášovi nebyly. Nejen ve Francii, ale zejména v Německu, v Británii a ve Spojených státech je dnes totiž Sempé ceněn jako člen výrazné generační skupiny kreslířů, jejichž práce se již od šedesátých let objevují na stránkách důležitých světových periodik, jako je třeba americký prestižní týdeník New Yorker. "Sempé je dnes vlastně posledním rytířem celé této generace, k níž patřili například Roland Topor či Saul Steinberg. Generace, která ovlivnila světovou kresbu," upozorňuje Jiří Slíva. Sempé vydal i několik titulů, kde se věnuje svému oblíbenému jazzu - sám totiž hraje na piano. Celkem publikoval šestadvacet knih.
V Praze však Sempé, který kdysi začal kreslit, protože neměl žádnou jinou práci, a neprošel žádným výtvarným vzděláním ani kursem, nemohl jinak než mluvit o Mikulášovi. "S Goscinnym jsme se sešli, když jemu bylo šestadvacet, mně ještě o tři roky méně. Vyprávěl jsem mu své vzpomínky na dětství, leccos jsme si také přimysleli... On tomu dal konečnou textovou podobu, já kreslil. Stali jsme se přáteli, vídali jsme se takřka denně," popisuje Sempé vznik Mikuláše.
Sám prý se snad jako kluk podobal nejvíce právě Mikulášovi "Hlavně proto, že má rád fotbal, a já jsem také vášnivý příznivec fotbalu." Sempého nejmilejší figurkou je prý asi Celestýn. "Je to šprt, a tak mu trochu ubližují. Cítím s ním."
Dnes je Mikuláš & spol hrdinou několika dětských generací. "Ale bylo velmi těžké přesvědčit Albatros, aby příběhy vydal. Tvrdili, že jsou pro děti moc složité. Teprve, když měly ohromný úspěch časopisecky, v Květech a v Ohníčku, vyšly knižně," vzpomíná Tamara Sýkorová, překladatelka Mikuláše do češtiny. A Sempé k tomu dodává: "To je všude, i ve Francii, stejné, i tam říkali, že děti neporozumí." Neměli pravdu, Mikulášovy patálie se staly dětskou klasikou.
V Praze však Sempé, který kdysi začal kreslit, protože neměl žádnou jinou práci, a neprošel žádným výtvarným vzděláním ani kursem, nemohl jinak než mluvit o Mikulášovi. "S Goscinnym jsme se sešli, když jemu bylo šestadvacet, mně ještě o tři roky méně. Vyprávěl jsem mu své vzpomínky na dětství, leccos jsme si také přimysleli... On tomu dal konečnou textovou podobu, já kreslil. Stali jsme se přáteli, vídali jsme se takřka denně," popisuje Sempé vznik Mikuláše.
Sám prý se snad jako kluk podobal nejvíce právě Mikulášovi "Hlavně proto, že má rád fotbal, a já jsem také vášnivý příznivec fotbalu." Sempého nejmilejší figurkou je prý asi Celestýn. "Je to šprt, a tak mu trochu ubližují. Cítím s ním."
Dnes je Mikuláš & spol hrdinou několika dětských generací. "Ale bylo velmi těžké přesvědčit Albatros, aby příběhy vydal. Tvrdili, že jsou pro děti moc složité. Teprve, když měly ohromný úspěch časopisecky, v Květech a v Ohníčku, vyšly knižně," vzpomíná Tamara Sýkorová, překladatelka Mikuláše do češtiny. A Sempé k tomu dodává: "To je všude, i ve Francii, stejné, i tam říkali, že děti neporozumí." Neměli pravdu, Mikulášovy patálie se staly dětskou klasikou.
