No a aby toho nebylo málo, ta písnička, díky které jeho hlas a nervní drnkání na kytaru zní jako hudební podmaz pod tisíce skákajících barevných míčků půlky planety, ta písnička, která se jmenuje Heartbeats a která rozhodně patřila k tomu nejvýraznějšímu, co se před třemi lety na poli reklamní hudby objevilo, tak tahle písnička, ta vůbec není jeho.
José Gonzáles si ji půjčil od svých švédských krajanů Knife, stejně jako si do svého repertoáru půjčuje třeba od Joy Division nebo Kylie Minogue nebo Massive Attack. "Obrazově to bylo skvělý a ano, další faktor byl, že to pro mě znamenalo hodně peněz," říkal Gonzáles v jednom z rozhovorů, kterých po úspěchu reklamy znatelně přibylo.
A i když jeho debutové album Veneer plné křehkých písniček podbarvených klasickou kytarou (José se chtěl učit latinu, ale ve Švédsku to nikdo neuměl) bylo už dva roky staré, teprve teď začalo u posluchačů pořádně bodovat. Další divná věc je, že než se k němu Gonzáles dopracoval, tak hrál na basu v několika punkových a hardcorových kapelách.
"Dneska už mi to moc neříká, jenom si občas poslechnu Sick of It All," směje se José Gonzáles - nyní melancholik a lamač ženských srdcí. A jak se táhlo promo jeho debutové desky, táhlo se i nahrávání té druhé. "Už jsem měl občas pocit, že o ní víc mluvím, než že bych na ní pracoval," posteskl si Gonzáles těsně po loňském vydání nahrávky, která dostala název In Our Nature.
I když na té už se žádná udivující kombinace nekoná, Švéd s krví Argentince se tu nerozhodl znít třeba jako Abba, melancholie neubylo. Takže dvaadvacátého dubna do Akropole kapesníky a na baru objednávat litry červenýho.
Myspace: www.myspace.com/josegonzalez
