V pátek se do Prahy vrátil americký pianista a dirigent Murray Perahia v čele britského komorního orchestru Akademie sv. Martina v polích. Repertoár tohoto souboru vychází ze starší hudby, program v Rudolfinu však symbolicky zahájil přesah do neobarokního světa Igora Stravinského v podobě skladby Dumbarton Oaks, napsané koncem třicátých let. Už zde bylo možné obdivovat zvukovou kulturu i frázování hudebníků.
Perahia poté od klavíru řídil Mozartův Koncert č. 24 pro klavír a orchestr a okouzlil lehounkým, barevným úhozem a přirozenou komunikací se souborem. Nebyl to koncert sólisty, ale společné muzicírování. Jako pianista exceloval i v Bachově Koncertu č. 7 a jako dirigent v precizně zahrané Haydnově Symfonii č. 99. Byla to ukázka toho, jak s moderními nástroji dosáhnout vzorově živého, čistého, stylového provedení staré hudby.
Od Stalina do pohodové Vídně
Sobotní koncert v Obecním domě byl zase ukázkou toho, jak síla osobnosti interpreta dokáže prosadit své pojetí. Brahmsův Koncert pro housleDdur byl v podání "královny houslí" Anne-Sophie Mutterové (která ho kdysi natočila s Karajanem a poté i s Kurtem Masurem) výrazný, kontrastní, vášnivý, oplývající hrou s detaily, přitom nevýslovně harmonický a zpěvný.
Mutterová vystoupila jako host v programu Pittsburského symfonického orchestru, který do Prahy přijel poprvé a se svým šéfdirigentem Manfredem Honeckem potvrdil pověst jednoho z nejlepších amerických těles. Zvukově spíše rovnější, kovovější, ale výsostně homogenní těleso předneslo brilantně a vyhroceně Šostakovičovu Pátou symfonii, dílo komponované jako úlitba totalitní mašinérii, ale plné skrytého, zoufalého vzdoru a ironického šklebu.
V přídavcích udělal Honeck střih a posluchači se z děsivého stalinského režimu přenesli do pohodové Vídně. Večer korunoval Straussův Růžový kavalír.
Hodnocení MF DNES: 90 %