RECENZE: Jiří Korn se v O2 areně rozdal, estrádou však mohl šetřit

Zpěvák a tanečník Jiří Korn si ke svým sedmdesátinám nadělil rozhodně jeden z nejvelkolepěji pojatých tuzemských koncertů. Publikum v pražské O2 areně vzal na pláž s windsurfaři, do hotelu Ritz i vypolstrované cely blázince. A právě široká rozkročenost celou show trochu shazovala.

Popsat dvě a půl hodiny dlouhý večer v jeho celistvosti snad ani nejde. Bratři Cabanové, kteří měli na starost režii, pojali výpravu vskutku teatrálně, množství účinkujících na scéně by se v některých momentech mohlo počítat na desítky – pokud by se dopočítat šlo.

Jenže zaprvé toho bylo na jeden koncert prostě trochu moc. A zadruhé se v celé velkoleposti občas ztrácel ten, o kterého šlo především. A to někdy doslova.

Třeba při Miss Moskva, jejíž rudě zbarvený vizuální doprovod patřil k těm působivějším, nebylo v záplavě tanečníků v ruských uniformách Jiřího Korna vůbec snadné zaměřit.

Hlavně ve finále to působilo, jako by hudba byla jen kulisou ke všem hrazdám, akrobatům, trampolínám a neustálému reji vlnících se těl. Což by bylo v pořádku dejme tomu při show Leoše Mareše, ale v Kornově případě to nedává smysl.

Pochvalu si totiž kromě zpěváka samého zaslouží i doprovodný ansámbl čítající kapelu, dechovou či smyčcovou sekci a vokalistky, který zůstal sice po celou dobu upozaděný, ale více než úspěšně proplouval letitým repertoárem Kornovy žánrové směsice.

Jako úleva od všeobecného mumraje, byť třeba choreograficky perfektního, potom byly komornější kousky jako hostovačka Kornova vokálního 4tetu s Hotelem Ritz nebo nečekaně rapovou verzí písně Svítí svítí slunce z pohádky Honza málem králem. Svěží byla též stepařská vsuvka. A i duet Byl by hřích, samozřejmě s Lucií Bílou, se obešel bez poskakujících statistů.

Ale komu přemíra vizuálních vjemů nevadila, dočkal se moderní verze osmdesátkové estrády v případě Sladkých hloupostí s Dashou, tanečníků valících po pódiu pneumatiku snad z traktoru při písni Nejdřív je trénink nebo zlobivých školaček jako doprovodu skladby Karel nese asi čaj, k níž se přidal i Vilém Čok.

70x dík

70 %

Jiří Korn

Večer gradoval s anglickými covery Hippy Hippy Shake a I Feel Good i domácími hity jako Iveta nebo Jednou hůř, jednou líp. Doprovázely je jen archivní záběry, což bylo opět v kontrastu s dříve viděným a i díky tomu velmi efektní.

Dá se pochopit, že Jiří Korn si chtěl na svém jediném koncertu v O2 areně dopřát co nejvíc. A není divu, že odcházel odměněný potleskem vestoje. Přesto se nelze ubránit dojmu, že méně by bylo lépe.